Když má lídr ponorku
S Coveyho předmluvou a autorskými frčkami kapitána americké atomové ponorky. Stojí za přečtení? Ne. Opět jde o planou argumentaci příkladem bez širšího empirického základu, podobně jako u jiných pohádek z téhož žánru. Co fungovalo na jedné ponorce, pod jedním kapitánem, na specificky trénované posádce a výhradně mimo bojové situace, nebude automaticky fungovat ve vaší firmě. Zvlášť když chybí replikovatelná metodika a kniha je plná banálních historek a bullshitování o leader-leader „leadershipu“.
Já osobně bych ale šel v kritice ještě o krok dál. Šokovalo mě, že je zde předkládáno jako ukázkové řešení něco, co fakticky nebylo otestováno v bojových podmínkách. V armádě nepřevažuje direktivní styl řízení pro období míru, ale pro čas krize, kde musí člověk jednat proti svému strachu, proti pudu sebezáchovy a někdy možná i proti svému přesvědčení. A to je přesně ten typ situace, kde by se Marquetův model leader-leader ukázal být tím, čím ve skutečnosti je: pěknou pohádkou pro plavbu na klidném moři — s elitní posádkou, která nemá pranic společného s běžnou bandou nedisciplinovaných námořníků, a největší rebelií na palubě je „dezerce“ námořníka, který bez svolení (svobodně?) opustil zakotvenou ponorku a šel se do kasáren vyspat.
Tipy na další zajímavé knihy najdete na mém čtenářském blogu Co čtu.