Byznys má proti státní správě obrovskou výhodu – jasný cíl a jasné kritérium úspěchu. Buď prodáš nebo neprodáš, vyděláš nebo nevyděláš.
Cíl činění státní správy by měl být také jasný – občan spokojený se službami státu. Jaké je však kritérium úspěchu? To se stanovuje velmi obtížně. Letití úředníci vědí, že dělat věci co nejlépe, transparentně, ke spokojenosti občanů, nebývá vždy kritériem úspěchu a nevede k posouzení jejich činnosti jako činnosti úspěšné.


„Nevypadnout z kola“, být „up to date“ v jakékoli činnosti, v byznysu či ve státní správě, ovšem znamená stále zlepšovat své produkty nebo přicházet se zcela novými. To znamená občas převratný objev, vždy však inovace, často založené na výzkumu.
A tady je podruhé rozdílné vnímání byznysu a státní správy. To, že nový model auta má milion „vychytávek“, nový mobil dává nové možnosti komunikace, nový dům se dnes staví zcela jinými technikami a ze zcela jiných materiálů než před dvaceti-třiceti lety, to vidí všichni a všichni budou chápat, že je k takovým inovacím potřebný výzkum. Ovšem to, že také stát pro vykonávání svých služeb potřebuje výzkum, není úplně zřejmé. Přitom nebude-li stát v zájmu „veřejného blaha“ zadávat výzkum, bude to mít dalekosáhlé důsledky.
Například v oblasti meteorologie a ochrany ovzduší. Nebudeme-li mít výzkum v této oblasti, budeme mít málo spolehlivé předpovědi počasí. Vědět, jaké bude počasí, přitom potřebujeme nejen my, občané, proto, abychom na cestu na dovolenou přibalili plavky nebo kožich. Předpověď je daleko důležitější proto, aby na letišti věděli, co mají čekat a jak řídit letecký provoz, aby nám nějaké to letadlo nespadlo ve vzdušném víru, zda bude v řece dost vody, aby uchladila jadernou elektrárnu, zda se mají chystat hasiči a záchranáři, protože někde bude pořádná průtrž mračen, zda je třeba varovat obyvatelstvo před povodní. A takových příkladů je mnoho a ve všech oblastech činění státu – v dopravě a dopravních předpisech, jaderné bezpečnosti, zjišťování stavu našeho nerostného bohatství, v regionálním rozvoji, zahraniční politice, v energetice.... Stav a konstrukce dálnice D1 je praktickou ukázkou toho, že parametry silnice, která je i po třiceti či padesáti letech označována stejným názvem, jsou zcela jiné než v době, kdy název vznikl a po D1 se proháněly škodovky 110. Stát by měl pomalu vědět, jak má být takto nazvaná silnice konstruována tak, aby vydržela nastávající provoz elektromobilů či aut bez řidičů....
A když říkám „stát“, asi se bude kde kdo divit. Vždyť silnice budují firmy na zadání Ředitelství silnic a dálnic. Ale ŘSD je přece také „stát“ – státní organizace, která má sloužit všeobecnému/společenskému užitku. Také zde se mají určovat budoucí parametry (taky když se špatně určí, pak se struska v podloží začne „vařit“ a je z toho D47).
Naříkání nad omezeními, které jsme si v Česku způsobili s evropskými fondy zákonem o zadávání veřejných zakázek a jinými vlastními „vylepšeními“, je všeobecně rozšířené. Dovolím si přidat další projev sebemrskačství. Pro podporu výzkumu ze strany státu máme zvláštní zákon. Ten praví, co se má dělat, když se chce podpořit výzkum ve výzkumných organizacích nebo pro jejich spolupráci s byznysem. Pokud se však má udělat výzkum pro potřeby státu, řídí se toto zadávání zákonem o zadávání veřejných zakázek. Už kombinace těchto dvou předpisů by vydala na vědeckou práci, nicméně nějak se postupovat musí, zákony jsou navázány na evropské předpisy. Jen mi je s podivem, proč sami sobě předepisujeme, že výzkum pro stát znamená např. to, že je to výzkum pro ministerstvo dopravy, ale ne pro ministerstvo dopravy a ŘSD. Výzkum pro stát má stanoveny určité typy výsledků, které ovšem jako „vědecké“ nejsou příliš uznávány. Tyto výsledky jsme si však v Česku stanovili sami. V byznysu i ve výzkumné komunitě se šíří názor, že – při takových výsledcích - vlastně výzkum pro výkon funkcí státu není příliš potřebný a právě v této oblasti by vláda měla hodně šetřit finančními prostředky. Stát přece má být úsporný, že. Vtip je jen v tom, že pokud má být malý a úsporný, ale ne malý hlupáček, napřed si musí hodně dobře zracionalizovat svou činnost. Pak je možné leccos – i elektronické volby, jako v Estonsku.
Možná si laskavý čtenář říká, proč toto píšu. Laskavý čtenář obeznámený s činností Technologické agentury zná odpověď – zrovna se diskutuje o programu TA ČR Beta a na něj navazujícím programu Beta2. To jsou programy, ve kterých se podporuje řešení témat podobných těm výše uvedeným. Ozývají se názory, že je to záležitost marginální, nepotřebná a špatně fungující. Je-li tomu tak či jinak, laskavý čtenář posoudí sám, až si doloží další příklady, kde všude jsou potřebné veřejné služby. A ty potřebují výzkum. Aby král nebyl nahý.