Známý hokejový brankář Milan Hnilička byl draftován hnutím ANO, za které chytá již rok. Je až s podivem, co se stalo s brankářskými hrdiny z Nagana 98. Dominik Hašek skáče na trampolíně s náctiletou holčinou a vyplazuje jazyk po vzoru lišáka Smartyho, který je maskotem jeho řady ne úplně výdělečných nápojů, Roman Čechmánek zavřel svůj pivovar a málem si odskočil na deset let do vězení kvůli podvodům a trojka z týmu, který „přepsal dějiny“, Milan Hnilička, se dal na práci pod Andrejem Babišem, „aby bylo líp“. Týmoví hráči se Babišovi náramně hodí. Jsou totiž navyklí poslouchat to, co říká „trenér”.


Trhání institucí na kusy
Sněmovna v prvním kole projednávání podpořila vznik Národní sportovní agentury, v jejíž čele bude pravděpodobně stát Hnilička. Kromě něj bude na samotný provoz oné agentury dohlížet rada utvořená
z poslanců a z úředníků (Ministerstvo obrany, financí, vnitra, místního rozvoje a školství). Andrej Babiš je zřizovatelem této nové agentury, a proto lze předpokládat, že si zajisté pohlídá nejen personální obsazení, nýbrž i její samotný chod. I když se bude dušovat, jak všem nechává volné pole působnosti
a do ničeho nezasahuje. Připomeňme si jeho nezasahování do práce novinářů Lidových novin poté, co koupil mediální společnost Mafra, a. s. „Nezasahoval“ do ní až do té míry, že odešlo mnoho dlouholetých členů redakce a tyto počty rostou. Není tedy pochyb, že tomu bude i v případě Národní sportovní agentury.
Babišův záměr je prezentován zlatem ověnčenou hokejovou legendou, poslušným Milanem Hniličkou. V pozadí vcelku chvályhodné myšlenky lepšího financování sportu, je však rozkládání demokratických institucí. A přeci jen je to prostřednictvím Hniličky stravitelnější. Proč ale vlastně suplovat to, co by mělo spravovat MŠMT? Jedním z hlavních argumentů je ten, že na to nejsou personální kapacity. Proč tedy nezaměstnat více lidí v MŠMT a poskytnout více prostředků? Na tyto otázky je přeci jasná odpověď. Sport si zasluhuje svojí vlastní agenturu, na níž nebude mít vliv rozhodování vlády. Sport si jistě zaslouží lepší financování, ale ne za cenu, že premiér a vůdce ANO, bude mít větší přehled a vliv na to, co funguje jako „národní fetiš“ a kvůli čemu se Staroměstské náměstí pravidelně plní davem, který šílí, jakmile to čeští hokejisté dotáhnout do play-off nebo když Sáblíková vjíždí do posledního kola.


Transparentnost jako lék proti korupci
Ohánění se transparentností, jejíž nedílnou součástí je zvyšování kontrol, je stále ozvukem masivní politické kampaně proti korupci. Korupce je postmoderní čarodějnicí, kterou je nutné vymýtit nejlépe kladivem. Sport je prostředím, na které toto kladivo ještě neuhodilo v plné síle. Korupčním příkladem za všechny je aféra týkající se fotbalu v roce 2004, na níž tak brilantně reagovala Čtvrtníčkova divadelní hra. Korupční skandály ve sportu však prosakují i nadále a živí onen „svatý boj“ ve prospěch čisté společnosti. Ovšem lze jen těžko uvěřit, že nová agentura pod záštitou trestně stíhaného Babiše, bude tento úkol splňovat.
V účelovém trhání MŠMT na kusy spatřuji tak dva důvody. Jedním z důvodů je Babišovo přání mít pod dohledem celý neziskový sektor a účelově ničit ty organizace, které nejsou poslušné a chovají se jako „zlobivé děti“. Jelikož v onom sektoru jsou hlavními příjemci převážně sportovní organizace, pak Národní sportovní agentura by mohla tyto korupčními skandály opředené neziskovky očistit transparentním financováním. Tím dojde k oddělení zrna od plev, aby pak Babiš mohl frontálním útokem zamést s neposlušnými neziskovkami. A druhým důvodem, který s prvním podstatně souvisí, je pokus o zasažení pilířů demokracie, kterými jsou její instituce. Narušení jednoho z nich je veden „sportovně“, ale co můžeme očekávat do budoucna? Které ministerstvo bude rozetnuto tak, aby sloužilo účelům hlavy Agrofertu? Ministerstvo a agentura, která bude spravovat to, co mělo mít v kompetenci ministerstvo, je výhledem na institucionálního „kočkopsa“. Agentury by v budoucnu mohly nahradit samotná ministerstva tak, jako hnutí nahrazuje tradiční politické strany.
Jak píše Snyder ve svých esejích s názvem Tyranie: 20 lekcí z 20. století, jedním z útoků ze stran mocichtivých pánů toužících po nastolení pořádku podle svých představ, je útok na instituce, aby poklesla jejich důvěra. V ČR nejsou v hledáčku jen neziskové organizace, nýbrž samotný senát a mnohdy i instituce soudů. Stát má fungovat hladce jako firma, o což Babiš velice usiluje. Babiš totiž není státníkem, je primárně podnikatelem.

Z vrcholového sportovce maskotem
Cílem Národní sportovní agentury však není jen boj proti korupci, nýbrž má i své zásadní poslání. Jako dobře padnoucí šat si na sebe navléká motto „zlepšení zdravotního stavu našich dětí“, což bude jistě v budoucnu použito na nějaký předvolební billboard hnutí ANO, na němž bude Hnilička pózovat společně s Babišem, na kterého nebude ani potřebovat číslo, protože vše již bude předem rozhodnuto. Ostatně by to bylo příznačné střídání stráží. Hnilička se svým mottem by tak dokonale nahradil bývalou čelní postavu hnutí Martina Stropnického, na jehož billboardu se skvělo heslo: „Aby se za nás děti nestyděly.“ Stydět se můžou, ale za to budou mít dobrou kondici.
Ze sportovců, kteří se dali na politickou dráhu, se vstupem do politiky nechtěně stali pouze maskoti mocnějších. Jako příklad za všechny může sloužit Jiří Šlégr. Ten nejdříve oblékl dres ČSSD a posléze byl draftován stranou LEV 21, aby se pak po různých neúspěších vrátil na rodný politický rybník. Jak Šlégr, tak Hnilička byli výborní hokejisté, ale ani jeden z nich není v žádném případě státník. Ale to přeci nevadí, protože z hokeje si přinesli renomé a poslušnost. Oboje se totiž náramně hodí. Pokud je premiérem podnikatel, pak se renomé i poslušnost skvěle využije, a toho si je Babiš moc dobře vědom. O Hniličkově poslušnosti jednoznačně svědčí rozhovor, který poskytnul před časem DVTV.
Vyplňování postů známými tvářemi vůdce hnutí ANO je náborářskou praktikou první kategorie. „Chceme oddané, poslušné a týmové hráče, které mají tah na branku. Zbytek Vás naučíme,“ je charakteristickým popisem kariérního místa v hnutí. V něm se člověk naučí, jak pomáhat jeho „otci zakladateli“ v prorůstání jeho chapadel do výhodných odvětví, protože má ohromnou zálibu ve válcování posledních zbytků demokracie. Skákej tak, jak „tatíček“ píská. Hořkou pachuť tak dostává oblíbené skandování na sportovních utkání: „Kdo neskáče, není Čech.“