Slovenská epopej
Jistá prozaičnost, široký záběr a realistické ztvárnění skutečnosti tvoří mimo jiné podstatu epopeje. Enormní to dílo, které již nějakou dobu po drobných útržcích načrtává miliardář ze Slovenska, které je hodno zpracování a následného vydání. Jako vášnivá čtenářka bych si zajisté jeden výtisk ihned koupila. O tom sním, když náhodou spím. Ponořme se tedy společně do epopejních hlubin.
Dobrý začátek, dobrý konec
Mnozí mi dáte za pravdu, že pokud člověk v něčem dobře začne, má nakročeno i k dobrému konci. „Bez kvalitní základové desky nebude stát dům,“ říkal táta, a že bez dobrého základu, není dobrá polévka ani omáčka, jsem si vyzkoušela několikrát. Stejně tak podnikatel ze Slovenska nakročil do kauzy Čapí hnízdo „velice dobře“ a čeká ho jistě i „dobrý konec“. Udělejme si jen takový drobný přehled výroků, které se vážou k celé Slovenské epopeji.
„Celý komplot zorganizovala mafie, která tady kradla miliardy; Není to moje. Je to nějaký firmy, která patří do holdingu; Napadlo mě to, když jsem čekal s dětmi ve frontě v zoo. U krmení koz byla obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám něco podobného. Je to fantastický projekt, 90 hektarů, atrakce pro děti, spousta zvířat, ekofarma. Máme mnoho plánů, chceme postavit třípodlažní spa; Farmu mají, myslím, nějací advokáti; Farmu Čapí hnízdo vlastnili v rozhodné době moje dvě dospělé děti a bratr mé partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých dvou nezletilých dětí a partnerky.“ Pokud by šlo o jakýsi brainstorming týkající se příběhu celé epopeje, pak by z toho mohlo vyjít následující. Vše se točí kolem dětí, což je velice nosné téma. Nebohé děti stojící ve frontě v zoo, kteří se strašně těší na krmení koz. Otec se na to nemohl dívat, a tak si řekl, že vybuduje něco dle svého gusta. Nechal si tak záležet, že se z tohoto nápadu, zrodil vůbec ten nejlepší projekt, který doposud zrealizoval. Frontám na zvířátka odzvonilo a děti? Mají si kde hrát. Slibný úvod, ale co zápletka?
My děti ze stanice „Čapák“
Počáteční brainstorming nám při vymýšlení zápletky poskytne medvědí službu. Do bohulibého projektu zapojíme mafii. Kontrast mezi nebohými dětmi a mafií vytváří tolik potřebné napětí, které stále znova strhává čtenářovu pozornost.
Jakmile mafie spatřila dětskou radost, ihned zbystřila a začala dětem takříkajíc ničit hračky. Od toho tu přeci je a vždycky byla. Přeci jen nemá nic jiného na práci. Pablo Escobar přeci taky ničil dětská hřiště a Al Capone jakbysmet. Pod záštitou ničení se začala parádní rozkrádačka. V této rovině epopeje se ukazuje odvrácená tvář světa, který se jeví jako velice nespravedlivý. Čtenář má dojem, že mafie svými mocnými pařáty bere ideu oázy dětského štěstí a ničí tak čisté dobro. Detailní výklad všech nekalostí, které budou provázet otce dětí a celého projektu, by měl být rozvinut zhruba na dvě stě stran v duchu Zolova naturalismu. Spiklenectví, komplot, účelovky splní svou roli hlavní zápletky. Tato píseň se totiž snad nikdy neohraje.
Následně však čtenář zjistí, že mafie není proti myšlence „dětského hnízda”, nýbrž je jejím strůjcem. Mafie je totiž oním holdingem. Tím se dostáváme k samotnému vrcholu Slovenské epopeje, k rozuzlení. Čtenář ještě zcela netuší, co ho čeká, a tak je pln očekávání, pln napětí. A toho se mu samozřejmě dostane v plné míře. Zjistí se totiž, že šéf mafie je vlastně onen otec dětí. Příběh vygraduje do takových rozměrů, že dokonce jedno z dětí musí být posláno na „prázdniny”, na nichž nebude moci říci nic k otcovým nekalým praktikám, o nichž již cosi tušilo. Otec je totiž muž činu, který nespí, a tak má vše pod kontrolou. S možným ohrožením si poradil prostřednictvím jeho hlavní zbraně, kterou je zpochybnění věrohodnosti. Kdo „normální” by se ptal na relevantní informace psychicky narušeného jedince? Zbytek příběhu nechť je dopsán „otcem myšlenky”. Věřím však, že konec bude jistě tak dobrý jako začátek.
Když o tom tak přemýšlím, v našem příběhu otec nemůže být hlavou mafie, neboť mafie je vlastně jedna velká rodina, která si svých členů velice váží a důsledně je chrání. Což není úplně v souladu s chováním postavy otce.
(Celý článek je samozřejmě pouze příběhem účelově zkonstruovaným a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná)
Dobrý začátek, dobrý konec
Mnozí mi dáte za pravdu, že pokud člověk v něčem dobře začne, má nakročeno i k dobrému konci. „Bez kvalitní základové desky nebude stát dům,“ říkal táta, a že bez dobrého základu, není dobrá polévka ani omáčka, jsem si vyzkoušela několikrát. Stejně tak podnikatel ze Slovenska nakročil do kauzy Čapí hnízdo „velice dobře“ a čeká ho jistě i „dobrý konec“. Udělejme si jen takový drobný přehled výroků, které se vážou k celé Slovenské epopeji.
„Celý komplot zorganizovala mafie, která tady kradla miliardy; Není to moje. Je to nějaký firmy, která patří do holdingu; Napadlo mě to, když jsem čekal s dětmi ve frontě v zoo. U krmení koz byla obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám něco podobného. Je to fantastický projekt, 90 hektarů, atrakce pro děti, spousta zvířat, ekofarma. Máme mnoho plánů, chceme postavit třípodlažní spa; Farmu mají, myslím, nějací advokáti; Farmu Čapí hnízdo vlastnili v rozhodné době moje dvě dospělé děti a bratr mé partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých dvou nezletilých dětí a partnerky.“ Pokud by šlo o jakýsi brainstorming týkající se příběhu celé epopeje, pak by z toho mohlo vyjít následující. Vše se točí kolem dětí, což je velice nosné téma. Nebohé děti stojící ve frontě v zoo, kteří se strašně těší na krmení koz. Otec se na to nemohl dívat, a tak si řekl, že vybuduje něco dle svého gusta. Nechal si tak záležet, že se z tohoto nápadu, zrodil vůbec ten nejlepší projekt, který doposud zrealizoval. Frontám na zvířátka odzvonilo a děti? Mají si kde hrát. Slibný úvod, ale co zápletka?
My děti ze stanice „Čapák“
Počáteční brainstorming nám při vymýšlení zápletky poskytne medvědí službu. Do bohulibého projektu zapojíme mafii. Kontrast mezi nebohými dětmi a mafií vytváří tolik potřebné napětí, které stále znova strhává čtenářovu pozornost.
Jakmile mafie spatřila dětskou radost, ihned zbystřila a začala dětem takříkajíc ničit hračky. Od toho tu přeci je a vždycky byla. Přeci jen nemá nic jiného na práci. Pablo Escobar přeci taky ničil dětská hřiště a Al Capone jakbysmet. Pod záštitou ničení se začala parádní rozkrádačka. V této rovině epopeje se ukazuje odvrácená tvář světa, který se jeví jako velice nespravedlivý. Čtenář má dojem, že mafie svými mocnými pařáty bere ideu oázy dětského štěstí a ničí tak čisté dobro. Detailní výklad všech nekalostí, které budou provázet otce dětí a celého projektu, by měl být rozvinut zhruba na dvě stě stran v duchu Zolova naturalismu. Spiklenectví, komplot, účelovky splní svou roli hlavní zápletky. Tato píseň se totiž snad nikdy neohraje.
Následně však čtenář zjistí, že mafie není proti myšlence „dětského hnízda”, nýbrž je jejím strůjcem. Mafie je totiž oním holdingem. Tím se dostáváme k samotnému vrcholu Slovenské epopeje, k rozuzlení. Čtenář ještě zcela netuší, co ho čeká, a tak je pln očekávání, pln napětí. A toho se mu samozřejmě dostane v plné míře. Zjistí se totiž, že šéf mafie je vlastně onen otec dětí. Příběh vygraduje do takových rozměrů, že dokonce jedno z dětí musí být posláno na „prázdniny”, na nichž nebude moci říci nic k otcovým nekalým praktikám, o nichž již cosi tušilo. Otec je totiž muž činu, který nespí, a tak má vše pod kontrolou. S možným ohrožením si poradil prostřednictvím jeho hlavní zbraně, kterou je zpochybnění věrohodnosti. Kdo „normální” by se ptal na relevantní informace psychicky narušeného jedince? Zbytek příběhu nechť je dopsán „otcem myšlenky”. Věřím však, že konec bude jistě tak dobrý jako začátek.
Když o tom tak přemýšlím, v našem příběhu otec nemůže být hlavou mafie, neboť mafie je vlastně jedna velká rodina, která si svých členů velice váží a důsledně je chrání. Což není úplně v souladu s chováním postavy otce.
(Celý článek je samozřejmě pouze příběhem účelově zkonstruovaným a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná)