S velkým zájmem sleduji hudební scénu. Především směr, kterým se ubírá. Domnívám se, že ta česká stále za světem poněkud pokulhává. Ale přesto existují výjimky, které jsou svými nahrávkami a především živým vystupováním rovni zahraniční produkci. A mezi ně jistě patří kapela Manon meurt z Rakovníka, která je letos nominovaná na cenu Anděl v kategorii Alternativa a elektronika. A věřím, že ji získá.

Položíme-li jehlu na lesklý vinyl s názvem MMXVIII, pak vlny, které vycházejí denně z komerčních rádií a jako jed se nám dostávají skrze zvukovody do našich jemných srdcí, jsou náhle utnuty. Díky, vřele díky Kateřině Elznicové (zpěv, kytara), Vojtěchovi Pejšovi (kytara, vokály), Jiřímu Bendlovi (bicí) a novému členovi, Davidu Tichému (piano, klávesy, syntetizátory), že si dali na čas a nahráli po čtyřech letech za dohledu Jana P. Muchowa takto hudebně vyzrálou desku, kvůli které jsou Manon meurt právem nominováni na cenu Anděl za rok 2019.

Vinyl se pomalu točí a my s jeho pravidelným pohybem opouštíme časoprostor každodennosti a můžeme se oddávat samotnému reji „Bakchantek“ trvající nejméně 40 minut. Ale osobně doporučuji se mu oddat několikrát po sobě. To proto, že mnohovrstevnatost hudebních ploch si to od posluchače vyloženě žádá. Dát si na čas a pomalu vnímat nuance, které při dalším a dalším poslechu zaznamenáváte, je tím, co dělá desku s názvem MMXVIII jedinečnou.

Rakovničtí Manon meurt nahráli osm nových kompozic, jmenovitě: Circle, We are, Figure It Out, An Excuse to Hurt, Neon, LXXVIII, Lighthouse a Song Of The Sea. Může se zdát, nejen dle jednotlivých názvů písní, nýbrž i jejich podáním a konečně kruhovostí vinylu samotného, že jde o jakýsi mýtický cyklus. Pokud se do něj odhodláte vstoupit, pak ochutnáte rytmus všehomíra, v němž tak nějak všichni existujeme. A naše bolestná existence, jejíž místo je někde mezi temnotou a světlem, podobna majáku, naslouchá věčné písni moře. Vězte, že „kde to žije, tam jsou Manon meurt. Manon neumřela, Manon žije dál!“

Manon meurt: MMXVIII (2018)
Minority Records