Sebrala jsem odvahu a zapnula si po dlouhé době rádio, abych si „vychutnala“ na vlastní kůži maximum muziky, a to hezky česky. Prostě rádio, které si o sobě myslí, že hraje!


Opakování matka hlouposti
Prvotní impulz k tomu, abych si zkusila poslouchat celý den rádio, přišel v momentu, kdy jsem nakupovala ve dvou odlišných obchodech a hrála tam stejná píseň. Připadalo mi to jako deja vu. Postupně jsem se při nákupech zaměřovala na to, co v nich vlastně hraje a deja vu se opakovalo stále a stále dokola.
Byla jsem zvyklá poslouchat hudbu jako kulisu při různých činnostech, ale nikdy jsem neposlouchala rádio, resp. nějaké rádio, které se označuje za HitRádio nebo to, které hraje hezky česky nebo nabízí maximum muziky. Tato hesla se na mě začala vynořovat poté, co jsem se dívala na přehled českých rádií. Pochybnosti o jejich kvalitě a úrovni na sebe nenechaly dlouho čekat.
20:00, mám dost. Vypínám, protože se to vážně nedá poslouchat. Proč hraje každá písnička třikrát za den? Proč hraje jeden playlist pořád dokola? Kdo je zodpovědný za výběr této hudby? Ráno, odpoledne a večer pořád stejné věci. Pokus číslo dva. Druhý den. Vypínám v 17:00. Stejný výběr, téměř stejné pořadí. Nemůžu tomu uvěřit, že tohle může někdo poslouchat každý den. Rádio je tedy dokola hrající hudební smyčkou?

Co to je hit?
Pokud se rádio, resp. sdružení rádií nazývá HitRádiem, pak je potřeba si říci, co je to vlastně hit. Ačkoliv pokusů o definici je mnoho, je zcela zřejmé, že jde o úspěšnou skladbu. A k úspěchu skladby neslouží jen talent a vůle skladatele (skupiny), ale i to, jak často je hraná. A to nejen na koncertech. Podle této logiky by pak ony rádia měly hrát jenom hity, kterých by tím pádem mělo být mnohem více, než je hráno. Každý den by se tedy repertoár měl proměňovat podle těch hudebníků, kteří ve světě či v ČR „letí“ a jejich tvorba je úspěšná. Jde o nařízení, co se má hrát, nebo jsou hudební dramaturgové hluší?
Omezíme-li naší pozornost pouze na českou hudební produkci, pak i na tak malém rybníčku je poměrně dost úspěšných kapel. Ale z celé řady hudebníků je vybrán Marek Ztracený, Mirai, Kryštof, Mandrage, Xindl X. Kde jsou ostatní? Osobně si říkám, že nic jiného se nehraje kvůli tomu, že nenásledují trend jedné sloky a deseti refrénů. Nebo nejsou dostatečně úspěšní? Existuje nějaký přesný mustr, podle kterého se ty které skladby vybírají, nebo jsou na tom posluchači tak špatně? Možná právě kvůli tomu neustálému opakování už to prostě nikdo nevnímá. Nevnímá repetice, naprosto ploché texty, od sebe neodlišitelné “melodie”, střídání rychlokvašek, zkrátka řečeno: Nevnímá nevkus.

Politování na závěr
Skutečně lituji těch, kteří jsou donuceni, např. v kancelářích či obchodech nuceni každý den poslouchat tenhle kolovrátek. Věřím, že jde pouze o výplň, že s přibývajícím zájmem o Spotify, Soundcloud, Apple Music aj., bude ubývat těchto lobotomii dělajících rádií. Nicméně u mnoha lidí jistě platí to, co ve své hudební parodii Radio friendly song zpívá Jon Lajoie: „Předpokládáš, že široká veřejnost není tak hloupá. Jsi optimista v tom, že to nikdo nechce poslouchat. Ale mýlíš se, protože lidi chtějí další hloupou, trapnou, chabou rozhlasovou píseň.“