I po hromadném úprku zásadních osobností, které podstatnou měrou budovaly obsah a především zaručovaly kvalitu internetové televize Stream, vznikají na tomto kanálu nové a neméně zajímavé pořady. Mezi ně patří i „Recy kecy“, který se však (ostatně jako jiné pořady) potýká s nepochopením ze strany diváků. Proč tomu tak je? Jde o nesmyslný pořad, nebo se v něm skrývá přeci jen něco hlubšího?

Recy kecy bez keců
V jádru jde o prostý koncept. Recy kecy jsou „ateliérem“, v němž se má především tvořit, a to tvořit prostřednictvím recyklace běžně dostupných „odpadních“ surovin, které bezmyšlenkovitě vyhazujeme, protože nás ani nenapadne jim umožnit nadále existovat v jiném kontextu. Tvoření, neboli kreativita, je v dnešním světě tak frekventovaný pojem, že jeho obsah se vyprazdňuje stejně jako naše po kraj naplněné odpadkové koše.

V nepřeberném množství nabídek prací se setkáváme s požadavkem kreativity, aniž by byl někdo na pohovoru či přímo na pracovišti s to říci, co se tímto požadavkem vlastně myslí. Stejně jako definice kreativity tak i samotná praxe kreativity se častokrát maskuje prostým kopírováním a přebíráním již vymyšleného. Mimoto se ukazuje další problém. Na otázku lektora angličtiny ohledně toho, zda si myslíme, že jsme kreativní, odpověděla značná část skupiny, že ne, ale současně mnozí dodali, že jejich děti kreativní jsou. Je zvláštní, že v dětství objevovaná a velice ceněná schopnost se ve světě dospělých proměňuje do takové míry, že přiznáváme, že vlastně kreativní nejsme. Domnívám se, že je to kvůli tomu, že „není čas“, dostatečně si „nehrajeme“, protože je vše obětováno práci a „důležitějším“ činnostem.

Právě Káča Švejdová v jejím pořadu Recy kecy si s námi od začátku hraje, což mnozí bohužel nechápou. Jednak je to hra na samotný ateliér, který se pro nás má stát místem tvoření, přičemž tvoření je možné v jistém smyslu chápat rovněž jako hru. Jako volnost, jako svobodu a vymanění se ze „zajetých kolejí“, v nichž jsme nuceni dělat to, co dělají ostatní. Jednoduše, mámě dělat to, co a jak „se“ to či ono dělá. A to tak, aby to „k něčemu“ bylo. Podstatným rysem kreativity je tedy svoboda, díky níž objevujeme to, co je nám odepíráno. V ní se můžeme stát sami sebou – nalézáme vztah k vlastní obrazotvornosti, k jiným náhledům a postojům, a tím alespoň dočasně rušíme doléhající realitu s jejími povinnostmi a zajetými pořádky. Kreativní dospělý je dítětem, které přežilo. Na první pohled se celý ateliér Recy kecy může zdát banální, ale pokud mu dáme čas, odkrývá to, co je pro dnešního člověka cizí a co častokrát zprostředkovaně nachází už jen u dětí, tj. bezprostřední pocit štěstí a radosti z tvorby jako takové.

Vyrob si sám a uč se
Je zcela zřejmé, že pořad Káči Švejdové je zamýšlen jako pořad pro děti, i přesto, že na začátku jednotlivých dílů Recy kecy nepronese dnes již klasické (poněkud infantilní): „Milé děti“. Jednoduchost postupů, použité materiály a výsledná dílka jsou toho náležitým důkazem. Proto považuji za vtipné „nenávistně“ laděné komentáře pod jednotlivými díly pořadu. Hatery zastavit nelze. „Dospělý“ divák, jehož rozeznávací schopnosti pořadů závisí na televizním programu, v němž jsou jednotlivé pořady označovány hvězdičkou, 18+, nevhodné pro mladistvé atd., se snad vlastní lenivostí nedokáže poprat s přílišnou jednoduchostí. Sama jsem se u prvního dílu přistihla, jak vlastně nechápu, zda jsou Recy kecy myšleny vážně či jsou parodií na zvyšující složitost světa, ale vzápětí jsem pochopila, že jsou myšleny jako pořad pro děti. Vždyť je to tak očividné a očividná je naše degenerace. I když je pořadem pro děti, myslím, že by se na něj měli dívat i dospělí. I ti, kteří jsou zatím bezdětní.

Proces tvoření samozřejmě vyžaduje i látku, z níž bude něco tvořeno. Neméně důležitým sdělením onoho pořadu je recyklace. Materiálu, ze kterého jsou ty které výrobky zhotovovány, je kolem nás více než dost. TetraPack, kartonové krabice, látky, drátky, polystyren atd., které lze dále využít, změníme-li kontext a necháme volnost naší fantazii. Když už něco vzniklo a zatížilo životní prostředí, ať je to využito co možné nejvíce. Z odpadu, který se zdá být po své primární funkci nevyužitelný, se může změnit například na divadelní scénu či být podkladem pro vyšívání či krajku.

Ateliér Recy kecy tak přivádí člověka k tomu, aby se učil přemýšlet o věcech jinak, aby je zpracoval jinak, aby jim dal jinou funkci, aby zapojil představivost a vytvořil něco unikátního, z něčeho, co je považováno za prostý odpad. V době, kdy můžeme jednoduše dojít do hračkářství či objednat cokoliv přes internet a po omrzení se hraček zbavit stejně jako ostatních věcí, je pořad Káči Švejdové osvěžujícím počinem. Neplýtvat a recyklovat, vyrobíš-li si sám, nemusíš hračky kupovat. A hlavně svět fantazie nezná mezí, takže člověk může tvořit do nekonečna. Takže kuťte, tvořte, dívejte se kolem sebe, inspiraci najdete všude!