Robert Bruce Lockhart, jedna z nejbarvitějších osobností britské diplomacie, působil v revoluční Moskvě a ve dvacátých letech také v Praze. Četba o jeho zážitcích, včetně věznění v Lubjance a Kremlu, je fascinující.



Profesor Mark Cornwall přednesl tento týden na Britském velvyslanectví pro Britsko-česko-slovenské fórum historiků přednášku nazvanou právě pro Bruceovi Lockhartovi. Nebudu zde parafrázovat jeho výklad o Britech, kteří ve 30. letech psali o Československu. Donutil mě ale přemýšlet nad některými okamžiky z naší společné historie.

Následující historické události bych si přála vidět na vlastní oči:

V 15. století kázání mistra Jana Husa, inspirované anglickým kazatelem Johnem Wycliffem.

Na začátku třicetileté války krátké období vlády Zimního krále a Zimní královny (dcery britského krále Jakuba).

V roce 1919 zřízení britského vyslanectví v novém československém státě se sídlem v Thunovském paláci, kde je ambasáda dodnes.

V naší společné historii ovšem existuje mnoho dalších významných událostí. Mnoho Čechů v dobrém vzpomíná na britské dobrovolníky, například na sira Nicholase Wintona, který zachránil přes 660 dětí před blížícími se nacisty. Naopak na Mnichov vzpomínají mnohem méně nadšeně. Málo lidí ovšem ví o tom, že Britské velvyslanectví ukrývalo uprchlíky před nacisty, nebo o našich diplomatických jednáních ohledně česko-německých vztahů.

Každý národ si ze svých dějin pochopitelně raději připomíná okamžiky slávy. Ovšem každá země, včetně té mojí, má i vzpomínky bolestné. A právě poučení, které si z nich vezmeme, nám pomáhá stát se lepšími osobnostmi a silnějším národem.

Minulou neděli jsem navštívila Lety. Historie tohoto překrásného místa - nedaleko nádherných výhledů na Vltavu z hradu Orlík - je ponurá. Během druhé světové války zde byl koncentrační tábor pro české Romy. Mnozí z těch, které sem přivezli, pak zemřeli v Osvětimi. Další, mimo jiné 154 dětí, zemřeli přímo v Letech, v přeplněném táboře, kde se šířil skvrnitý a břišní tyfus.

Tento měsíc oslavujeme osvobození a připomínáme si některé z nejtemnějších okamžiků válečné historie. Chystám se do Terezína a do Lidic, které byly zničeny v reakci na zavraždění Heydricha, a vzdám úctu v Británii vycvičeným parašutistům, kteří atentát na něj provedli.

Lety nepochopitelně nejsou tak známé jako Lidice nebo Terezín. Jsou pomníkem romské populace v Česku, která byla během druhé světové války téměř vyhlazena. Jsou památníkem schopnosti člověka chovat se nelidsky. A pro nás i budoucí generace jsou také varováním před předsudky a diskriminací. Na tyto historické události nesmíme zapomenout.


Moments in History

Robert Bruce Lockhart, one of the most colourful characters of British diplomacy, served in revolutionary Moscow and 1920s Prague. His accounts of his escapades, including imprisonment in the Lubyanka and Kremlin, make fascinating reading.

Professor Mark Cornwall presented the Bruce Lockhart lecture in the Embassy this week to the British, Czech and Slovak Historians Forum. I won't paraphrase his presentation on British people who wrote about 1930s Czechoslovakia. But he set me thinking about moments in our common history.

I would have loved to have witnessed:

Master Jan Hus preaching in the 15th century, inspired by English preacher John Wycliffe.

The brief reign of the Winter King and Winter Queen (daughter of our King James) at the start of the Thirty Years War.

The British legation to the newly established Czechoslovakia, settling in here at the Thun Palace in 1919.

There are many other important moments of overlapping history. Many Czechs recall positively British volunteers, including Sir Nicholas Winton, who saved over 660 children from the approaching Nazi war machine. They recall Munich rather less positively. But few know about the Embassy sheltering fugitives from the Nazis, or our diplomatic dialogue about relations between Czech and German communities.
Any nation naturally prefers to remember the glorious moments of its history. But every country, including my own, also has more painful recollections. And it is often these lessons that make us better individuals and stronger nations.

Last Sunday I went to Lety. This beautiful spot, not far from Orlik Castle and stunning views over the Vltava, has a grim history. It was a concentration camp for Czech Roma during the Second World War. Many brought to Lety travelled on to death in Auschwitz. Others, including 154 children, died here, in the cramped confinement of a typhoid and typhus ridden camp.

This month we celebrate liberation and commemorate some of the War's darkest moments. I will go to Terezin, to Lidice, destroyed as retribution for Heydrich's assassination, and, in the crypt where they died, pay respect to the British trained parachutists who carried out that assassination.

Inexcusably less well known than Lidice or Terezin, Lety is a monument to the Czech Roma population, all but destroyed during the War. It is a monument to mankind's capacity for inhumanity. And it is a warning to us and future generations against prejudice and discrimination. This is a moment in history we must not forget.