To je ale divný název, pomyslela jsem si a okamžitě jsem si vzpomněla na antiutopický román ze sovětských časů od Zamjatina.

Čas od času upozorní britské Ministerstvo zahraničí své blogující velvyslance na nějaký mezinárodní den (viz můj nedávný blog o demokracii). Dnes poprvé slyším o ´Dni bloggování v akci´, kdy se bloggeři na celém světě mají vyjádřit k jednomu tématu http://blogactionday.org/

'Moc jsme MY' – sci-fi nebo filozofie? Ani jedno. To téma je mnohem prostší. Moc lidí společně vyvolat pozitivní změnu.

Sametová revoluce je jedním z nejlepších příkladů ´moci jsme MY´. V celém světě zaznamenané davy na Václavském náměstí jsou ztělesněním moci veřejnosti vyprovokovat výjimečné změny. Hnutí občanů ale nemusí vždy znamenat převratnou změnu. I menší, každodenní činnosti mohou hodně změnit, něco přinést nebo zachránit něco cenného.

Ve Velké Británii bereme naší hluboce zakořeněnou občanskou společnost jako něco samozřejmého. Lépe chápu její důležitost od té doby, co jsem viděla, jak komunismus znemožňoval lidem něco změnit pro sebe nebo pro ostatní. I dnes se v některých postkomunistických zemích nahlíží na nevládní organizace s nedůvěrou. V České republice, 23 let po pádu komunismu, se občanská společnost rozvíjí a nabírá na síle.

Jak je známo, má Královská společnost na ochranu ptactva ve Velké Británii více členů než všechny politické strany dohromady. To samé platí o organizaci National Trust, který vlastní a stará se o historické domy a památky. Kromě své primární role mají tyhle organizace i roli vzdělávací a také silný hlas při informování a ovlivňování politických rozhodnutí.

Občanská společnost funguje i na regionální úrovni. Vedle fungování ´formálních´ institucí jako škola, obecní úřad nebo církev se v mé vesnici každoročně pořádá květinová show, akce ´sbírka vzpomínek´ nebo se staráme o malé přírodní rezervace a podporujeme chudou obec v Ghaně. Občanská společnost, koncept ´moc jsme MY´, je nosnou konstrukcí společnosti.

'Moc jsme MY´ může být také negativní. Pokud jsme apatičtí a nevyzveme volené zástupce k odpovědnosti svou účastí u volebních uren, pokud nedokážeme ochránit životní prostředí, pokud budeme tolerovat korupci, nesnášenlivost nebo zneužívání, budou se problémy opakovat a sklouznou až na dno agendy politiků. Snad největší příležitostí konceptu ´moc jsme MY´v demokratické společnosti je právo ucházet se o volený post a ukázat připravenost přijmout zodpovědnost za změny, které si přejeme!


'The Power of We'

What a strange title, I thought, immediately thinking of Zamyatin's futuristic dystopian Soviet era novel.

From time to time my home department draws the attention of blogging ambassadors to some international day (see my recent blog on democracy). But I hadn't heard before about Blog Action Day, when bloggers across the world are encouraged to promote a common theme http://blogactionday.org/.

'The Power of We' - science fiction or philosophy? Neither. The theme was much more down to earth. The power of people working together to bring about positive change.

The Velvet Revolution is one of the greatest examples of the 'power of we'. Recognized around the world, the Wenceslas Square crowds epitomize the power for public action to bring about extraordinary change. But civil action is not simply about seismic change. Day by day commitment can make a difference too, bringing incremental or preserving something valuable.

In the UK we tend to take our deeply rooted, civic society for granted. I better understood its importance once I had seen how communism eroded the opportunity and will of individuals to make a difference to their own lives and the lives of others. Even now some post communist countries view non-governmental organisations with mistrust. In the Czech Republic, twenty three years after the fall of communism, civil society is developing and gaining strength.

Famously, in the UK, the Royal Society for the Protection of Birds has more members than the main political parties combined. So does the National Trust, which owns and cares for historical houses and monuments. As well as their primary role, such organisations have an educational one, and a powerful voice in informing and influencing policy.

Civil society functions at a local level too. As well as 'formal' institutions - school, Parish Council, church - my home village holds an annual flower show, runs a local 'heritage bank', cares for a small nature reserve and supports a poor Ghanaian village. Civil society, the 'power of we', is the fabric of society.

The 'Power of We' can also be negative. If we are apathetic and fail to hold elected representatives to account at the ballot box, if we fail to protect the environment, if we tolerate corruption, intolerance or abuse, these problems perpetuate themselves and slip down the political agenda. But perhaps in a democratic country the greatest opportunity offered by the 'Power of We' is the right to stand for office and show ourselves ready to accept responsibility for bringing about the change we wish to see.