Často slyšíme slovní spojení "renesanční muž" - už méně často slýcháme "renesanční žena". Před více než čtyřmi sty lety přicestovaly do Prahy dvě malé děti z města Chipping Norton (město z dnešního volebního obvodu premiéra Davida Camerona).

Mladší z těchto nevlastních dětí nechvalně známého alchymisty Edwarda Kellyho - Elizabeth Jane Weston - je pohřbena v kryptě kostela sv. Tomáše nedaleko britského velvyslanectví. Reverend Ricky Yates, anglikánský kaplan v Praze, a otec William, kněz anglicky hovořící římsko-katolické kongregace, zde v sobotu sloužili ekumenickou bohoslužbu k připomenutí čtyřstého výročí Elizabethiny smrti.

Poté, co její nevlastní otec upadl v nemilost a byl uvězněn, podporovala Elizabeth svou rodinu psaním latinských veršů. Některé z jejích básní byly náboženské, jiné popisovaly události jako například pravidelné povodně v Praze. Další byly žádostmi čelním představitelům moci, např. císaři Rudolfu II. nebo králi Jamesovi, ve kterých prosila o soucit se svou rodinou. Elizabeth se vdala za vlivného dvorního právníka, porodila sedm dětí a zemřela jako známá a vydávaná autorka ve věku třiceti let.

Elizabethino dílo dává nahlédnout do období císařské Prahy sedmnáctého století, do období, které bylo v českých i britských dějinách výjimečné a velmi tvůrčí. Praha, sídlo výstředního Rudolfa II. a jeho dvora s alchymisty a astronomy, předznamenala odloučení teologického a vědeckého myšlení. (Ve stejné době se v alžbětinské a jakobínské Anglii objevili někteří z největších hudebníků a spisovatelů našich dějin.) Náboženská nesnášenlivost zřejmě přispěla k bohaté kulturní a intelektuální výměně, neboť přední myslitelé se stěhovali z jedné země do druhé, a prchali tak před náboženským pronásledováním. Byla to krásná, ale neklidná doba, ve které do Prahy přijela britská princezna jako "zimní královna" a ve které napříč Evropou doutnaly náboženské spory, které následně vzplály v třicetiletou válku.

Elizabeth, pravděpodobně římská katolička provdaná za předního protestanta, zemřela při porodu a byla pohřbena v klášteře. Byla ženou své doby, ale vynikala svým vzděláním a schopností uživit se svým nadáním. Je dobře, že si připomínáme její život a dílo, které je v dnešní době méně dostupné než v dobách, kdy byla všeobecným dorozumívacím prostředkem latina (narozdíl od dnešní angličtiny).

Děkuji Davidu Vaughanovi za pomoc s podklady.


Who was Westonia?

We often hear the phrase ‘Renaissance Man’ – but less often the phrase ‘Renaissance Woman’. Over four hundred years ago, two small children travelled to Prague from their hometown of Chipping Norton (now in Prime Minister David Cameron’s parliamentary constituency).

The younger of these step children of notorious alchemist Edward Kelly, Elizabeth Jane Weston, lies buried in the cloisters of the Church of St Thomas, close to the Embassy. Last Saturday, Prague’s Anglican chaplain, Rev Ricky Yates, and Father William, priest to the English speaking Roman Catholic congregation, conducted an ecumenical service to commemorate the 400th anniversary of her death.

After the disgrace and imprisonment of her step father, Elizabeth supported the family through writing Latin verse. Some of her poems were devotional, some described events – such as Prague’s perennial flooding - some were petitions to people in authority, including Emperor Rudolf II and King James, seeking sympathetic treatment for her family. Published and well known during her life time, she died aged thirty after marrying an influential court lawyer and giving birth to seven children.

Elizabeth’s writing gives some human insight into imperial Prague of the early 17th century, an extraordinary, creative period in British and Czech history. Prague, seat of the eccentric Rudolf’s court with its alchemists and astronomers, was in the vanguard of change that heralded the separation of theological and scientific thought. (At the same time, some of the greatest writers and musicians in our history emerged in Elizabethan England and Jacobean Britain.) Religious intolerance arguably contributed to rich cultural and intellectual exchange as leading intellectuals moved from country to country fleeing persecution on grounds of belief and allegiance. These were brilliant but unsettled times where religious turbulence simmered across Europe, bringing a British princess to Prague as ‘Winter Queen’, before boiling over into the Thirty Years’ War.

Elizabeth, probably a ‘recusant’ Roman Catholic married to a prominent Protestant, died in child birth and was buried in a monastery. She was a woman of her time. But what makes her stand out is that she was a well educated young woman making a living through her intellectual talents. It is right that we remember her story and her work – less accessible today than when Latin rather than English served as a common language across boundaries.

With thanks to David Vaughan, for his research