Byznys na chudobě
Dobře fungující stát se mimo jiné pozná tak, že dokáže ochránit chudé a nemocné. Bohužel chudší občany se našemu státu chránit nedaří, naopak je ochoten se na nich přiživit.
Co dělá náš stát pro chudé občany? Minimálně to, že se mu daří dobře podporovat byznys na chudých. V první řadě podporuje lichváře. V západních zemích je standardní, že úroky nad určitou mez jsou považovány za lichvu. Například ve Švýcarsku je to 15%, v Německu pak 20%. U nás není problém si půjčit i na úrok přes 2 000%. Vytvořit zákon, který jasně stanoví, co je a není lichva, zcela jistě není složité. Takový zákon již dávno mělo připravit ministerstvo financí. Kdo zde dlouhá léta vládnul, víme. Z jakých důvodů asi dnes stále takový zákon nemáme, bohužel domyslíme.
Druhá nemorální záležitost je hazard. Ten se podílí na nespočtu rozpadlých rodin a osobních neštěstích. Místo toho, aby stát proti takovým „podnikatelům“ zakročil, již roky jim vychází daňově vstříc. Sice musí přispívat na sport nebo dobročinné účely, ale z takových peněz si samotní „podnikatelé“ přes různé organizace často staví golfová hřiště. Takové peníze jsou zcela mimo kontrolu státu. Proč? Jenom připomenu, že hazard spadá do gesce ministerstva financí, které roky řídil člověk, který mimo jiné otevřel trh s hazardem po internetu.
Třetím dobrým byznysem na chudých jsou exekuce. Náš soused minulý rok nadělal na automatech dluh půl milionu a letos přišel o dům v hodnotě téměř tří milionů. Náhodou dům koupila realitka za poloviční tržní cenu a teď jej prodává za dvojnásobek. Takové jednání je dle zdravého rozumu nemorální. Místo toho, aby stát takovému jednání bránil, je první, kdo své dluhy na dlužníkovi vymáhá. Na ostatní věřitele pak již často nic nezbude.
Stát nesmí podporovat byznys na chudších občanech. Bohužel většina dosavadních politiků pro nápravu stávajícího žalostného stavu mnoho neudělala. Někteří z nich naopak ochotně tento byznys podporovali. Až překvapivě často u toho byl člověk, který se dodnes skrývá za Karlem Schwarzenbergem. Pokud pravicová politika znamená byznys na chudých občanech, je nejvyšší čas na obrodu naší pravice.
Co dělá náš stát pro chudé občany? Minimálně to, že se mu daří dobře podporovat byznys na chudých. V první řadě podporuje lichváře. V západních zemích je standardní, že úroky nad určitou mez jsou považovány za lichvu. Například ve Švýcarsku je to 15%, v Německu pak 20%. U nás není problém si půjčit i na úrok přes 2 000%. Vytvořit zákon, který jasně stanoví, co je a není lichva, zcela jistě není složité. Takový zákon již dávno mělo připravit ministerstvo financí. Kdo zde dlouhá léta vládnul, víme. Z jakých důvodů asi dnes stále takový zákon nemáme, bohužel domyslíme.
Druhá nemorální záležitost je hazard. Ten se podílí na nespočtu rozpadlých rodin a osobních neštěstích. Místo toho, aby stát proti takovým „podnikatelům“ zakročil, již roky jim vychází daňově vstříc. Sice musí přispívat na sport nebo dobročinné účely, ale z takových peněz si samotní „podnikatelé“ přes různé organizace často staví golfová hřiště. Takové peníze jsou zcela mimo kontrolu státu. Proč? Jenom připomenu, že hazard spadá do gesce ministerstva financí, které roky řídil člověk, který mimo jiné otevřel trh s hazardem po internetu.
Třetím dobrým byznysem na chudých jsou exekuce. Náš soused minulý rok nadělal na automatech dluh půl milionu a letos přišel o dům v hodnotě téměř tří milionů. Náhodou dům koupila realitka za poloviční tržní cenu a teď jej prodává za dvojnásobek. Takové jednání je dle zdravého rozumu nemorální. Místo toho, aby stát takovému jednání bránil, je první, kdo své dluhy na dlužníkovi vymáhá. Na ostatní věřitele pak již často nic nezbude.
Stát nesmí podporovat byznys na chudších občanech. Bohužel většina dosavadních politiků pro nápravu stávajícího žalostného stavu mnoho neudělala. Někteří z nich naopak ochotně tento byznys podporovali. Až překvapivě často u toho byl člověk, který se dodnes skrývá za Karlem Schwarzenbergem. Pokud pravicová politika znamená byznys na chudých občanech, je nejvyšší čas na obrodu naší pravice.