Po 25 letech návrat marxismu-leninismu do vzdělávání
Pokud projde navrhovaná novela zákona o sdružování v politických stranách, reálně hrozí, že za peníze všech daňových poplatníků bude KSČM realizovat své politické vzdělávání. Prakticky tak bude dostávat peníze na to, aby v rámci marxismu-leninismu učila občanskou společnost, jak zatočit s kapitalistou. Jak říkal Lenin, kapitalista je ochoten prodat i provaz, na kterém ho posléze oběsí.
Navrhovaná novela zákona o sdružování v politických stranách totiž zavádí tzv. politické instituty, na které politické strany mají dostat 10% z dosavadních příjmů od státu. Výsledně se jedná přibližně o 45 milionů ročně. Tyto politické instituty se pak mají starat o politické vzdělávání v České republice. To nepochybně potřebujeme, problém je ale v tom, že výsledně budeme dávat nemalé prostředky (druhé nejvyšší) i KSČM, která je registrována Ministerstvem vnitra ČR jako teritoriální organizace KSČ a která se k minulému totalitnímu režimu otevřeně hlásí. Dojde tak k paradoxu, že na jednu stranu bude platit zákon 198/1993 Sb., který říká, že předlistopadový režim byl zločinný a zavrženíhodný a na stranu druhou dojde k tomu, že budeme pokračovatelce KSČ dávat prostředky na politické vzdělávání.
Zastánci politických institutů říkají, že tento model již funguje například v Německu. V navrhované novele jsou ale tři zásadní rozdíly. Za prvé, v Německu došlo po válce k zákazu NSDAP. Současný stav u nás je stejný, jako kdyby po válce v Německu vláda dávala peníze ideovým následníkům Hitlera (např. NSDAP“M“) na politické vzdělávání. Za druhé v Německu jsou politické instituty jasně odděleny od politických stran. Sdílí s nimi prakticky pouze ideové směřování. U nás k takovému oddělení dojít nemá, naopak tok financí půjde přes stranické kasy. A za třetí, vzhledem k tomu, že propojenost politických institutů a politických stran bude významná, reálně hrozí zneužití prostředků. Politické instituty má sice kontrolovat nově vzniklý úřad, problém je ale v navrhované novele zákona. Ta říká, že peníze nesmějí být určeny k volební kampani. Ta je ale zároveň definována jako období od vyhlášení voleb do dne voleb. V dnešní době ovšem všechny politické strany realizují volební kampaň i mimo toto období.
Ač politické vzdělávání nutně potřebujeme, aktuální návrh novely zákona o sdružování v politických stranách je spíše rizikem pro naši demokracii. Jak už to v naší zemi bývá, nápad byl dobrý, ale provedení je špatné. Okopírujeme ze zahraničí fungující systém a pak si ho nespočtem změn upravíme do naprosto nevyhovujícího stavu. Jediným řešením je takto nastavené politické instituty odmítnout. Nechci, aby v naší zemi organizovala politické vzdělávání totalitní a extremistická strana jako je KSČM, která se otevřeně skrze své stanovy (bod č. 4), skrze komunistický manifest a skrze prohlášení svých předáků hlásí ke snaze o násilnou revoluci.
Návrh s drobnými změnami (původně byl příspěvek vázán na poslance a nikoli politické strany, čímž podporoval přeběhlictví, dále pak bude mít nově vzniklý úřad možnost kontrolovat i politické instituty, na rozdíl od původního návrhu, kdy byly prakticky nekontrolovatelné) prošel vládou a poputuje do Poslanecké sněmovny.
Zde je odkaz na dopis premiérovi od organizací bojujících proti totalitě, ve kterém žádají zrušení tzv. politických institutů.
Zde je odkaz na porovnání německého modelu a toho plánovaného u nás (bez drobných úprav) zpracované Rekonstrukcí státu.
Navrhovaná novela zákona o sdružování v politických stranách totiž zavádí tzv. politické instituty, na které politické strany mají dostat 10% z dosavadních příjmů od státu. Výsledně se jedná přibližně o 45 milionů ročně. Tyto politické instituty se pak mají starat o politické vzdělávání v České republice. To nepochybně potřebujeme, problém je ale v tom, že výsledně budeme dávat nemalé prostředky (druhé nejvyšší) i KSČM, která je registrována Ministerstvem vnitra ČR jako teritoriální organizace KSČ a která se k minulému totalitnímu režimu otevřeně hlásí. Dojde tak k paradoxu, že na jednu stranu bude platit zákon 198/1993 Sb., který říká, že předlistopadový režim byl zločinný a zavrženíhodný a na stranu druhou dojde k tomu, že budeme pokračovatelce KSČ dávat prostředky na politické vzdělávání.
Zastánci politických institutů říkají, že tento model již funguje například v Německu. V navrhované novele jsou ale tři zásadní rozdíly. Za prvé, v Německu došlo po válce k zákazu NSDAP. Současný stav u nás je stejný, jako kdyby po válce v Německu vláda dávala peníze ideovým následníkům Hitlera (např. NSDAP“M“) na politické vzdělávání. Za druhé v Německu jsou politické instituty jasně odděleny od politických stran. Sdílí s nimi prakticky pouze ideové směřování. U nás k takovému oddělení dojít nemá, naopak tok financí půjde přes stranické kasy. A za třetí, vzhledem k tomu, že propojenost politických institutů a politických stran bude významná, reálně hrozí zneužití prostředků. Politické instituty má sice kontrolovat nově vzniklý úřad, problém je ale v navrhované novele zákona. Ta říká, že peníze nesmějí být určeny k volební kampani. Ta je ale zároveň definována jako období od vyhlášení voleb do dne voleb. V dnešní době ovšem všechny politické strany realizují volební kampaň i mimo toto období.
Ač politické vzdělávání nutně potřebujeme, aktuální návrh novely zákona o sdružování v politických stranách je spíše rizikem pro naši demokracii. Jak už to v naší zemi bývá, nápad byl dobrý, ale provedení je špatné. Okopírujeme ze zahraničí fungující systém a pak si ho nespočtem změn upravíme do naprosto nevyhovujícího stavu. Jediným řešením je takto nastavené politické instituty odmítnout. Nechci, aby v naší zemi organizovala politické vzdělávání totalitní a extremistická strana jako je KSČM, která se otevřeně skrze své stanovy (bod č. 4), skrze komunistický manifest a skrze prohlášení svých předáků hlásí ke snaze o násilnou revoluci.
Návrh s drobnými změnami (původně byl příspěvek vázán na poslance a nikoli politické strany, čímž podporoval přeběhlictví, dále pak bude mít nově vzniklý úřad možnost kontrolovat i politické instituty, na rozdíl od původního návrhu, kdy byly prakticky nekontrolovatelné) prošel vládou a poputuje do Poslanecké sněmovny.
Zde je odkaz na dopis premiérovi od organizací bojujících proti totalitě, ve kterém žádají zrušení tzv. politických institutů.
Zde je odkaz na porovnání německého modelu a toho plánovaného u nás (bez drobných úprav) zpracované Rekonstrukcí státu.