Těšme se z prohry ve Španělsku. Vyhrál přece fotbal
Jedno mužstvo celý zápas hraje tak, že se na to nedá koukat. V hlubokém destruktivním obranném bloku ´mučí´ fanoušky fotbalové krásy. Bohužel mu dlouho pomáhá štěstí. To mužstvo se k naší lítosti jmenuje Česko.
Za devadesát minut vystřelí jednou pořádně na branku.
Druhé mužstvo se celý zápas tvoří. Vymýšlí, kličkuje, pokouší se o narážečky, centruje a bombarduje branku soupeře. Bohužel má dlouho smůlu. Španělsko.
Španělsko naštěstí vyhraje 2:1.
Trenér Česka Michal Bílek pak řekne: „Nezasloužili jsme si prohrát.“
O lidech, z nichž se sypou takové nesmysly jako z Bílka, říkala moje vesnická babička, že spadli z višně.
České reprezentační mužstvo si navzdory své velké a obdivuhodné snaze zasloužilo prohrát.
Statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí. Je určitě k mání z páteční noční Granady. A kdo se na ni nezaujatě podívá, nemůže nikdy prohlásit: „Nezasloužili jsme si prohrát.“
Ani po deseti pivech a pěti velkých rumech.
Hlavní důvod, proč si Češi zasloužili v Granadě prohrát, je však - alespoň pro mě - jiný než drtivá španělská převaha úplně ve všem.
Kdyby totiž taková hra k nekoukání přinášela týmům body, vrátila by se kopaná o čtyřicet let zpátky do temných dob italského cattenacia. Nebo o šedesát let zpátky do švýcarského ´riegl´ systému.
Pak by bylo lepší koukat se na Ordinaci v růžové zahradě než na fotbal. To bych vážně nechtěl. I když fandím Česku, a ne Španělsku.
P.S. Co jsem tak slyšel a četl kolem sebe, tak chudák Rezek. Tu ´nesmyslnou´ penaltu na 2:1 pro Španěly, kdy zkosil v rohu vápna Iniestu, mu předhazuje skoro každý.
Myslím ale, že za svůj zdánlivě nepochopitelný faul Rezek nemohl. Vždyť místo hraní fotbalu běhal 72. minut jak šílený ve vysilujícím a ohlupujícím bloku. To by přišel o rozum každý. I nositel Nobelovy ceny za jadernou fyziku.
A kdyby nechyboval on, selhal by při tom strašlivém závěrečném španělském tlaku někdo jiný.
Nebuďte smutnej, pane Rezek! A těšte se s fanoušky na celém světě z toho, že v Granadě zase jednou vyhrál fotbal nad antifotbalem. Tak jako na podzim v Praze při utkání Česko - Skotsko 1:0.
Miloslav Lubas
Za devadesát minut vystřelí jednou pořádně na branku.
Druhé mužstvo se celý zápas tvoří. Vymýšlí, kličkuje, pokouší se o narážečky, centruje a bombarduje branku soupeře. Bohužel má dlouho smůlu. Španělsko.
Španělsko naštěstí vyhraje 2:1.
Trenér Česka Michal Bílek pak řekne: „Nezasloužili jsme si prohrát.“
O lidech, z nichž se sypou takové nesmysly jako z Bílka, říkala moje vesnická babička, že spadli z višně.
České reprezentační mužstvo si navzdory své velké a obdivuhodné snaze zasloužilo prohrát.
Statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí. Je určitě k mání z páteční noční Granady. A kdo se na ni nezaujatě podívá, nemůže nikdy prohlásit: „Nezasloužili jsme si prohrát.“
Ani po deseti pivech a pěti velkých rumech.
Hlavní důvod, proč si Češi zasloužili v Granadě prohrát, je však - alespoň pro mě - jiný než drtivá španělská převaha úplně ve všem.
Kdyby totiž taková hra k nekoukání přinášela týmům body, vrátila by se kopaná o čtyřicet let zpátky do temných dob italského cattenacia. Nebo o šedesát let zpátky do švýcarského ´riegl´ systému.
Pak by bylo lepší koukat se na Ordinaci v růžové zahradě než na fotbal. To bych vážně nechtěl. I když fandím Česku, a ne Španělsku.
P.S. Co jsem tak slyšel a četl kolem sebe, tak chudák Rezek. Tu ´nesmyslnou´ penaltu na 2:1 pro Španěly, kdy zkosil v rohu vápna Iniestu, mu předhazuje skoro každý.
Myslím ale, že za svůj zdánlivě nepochopitelný faul Rezek nemohl. Vždyť místo hraní fotbalu běhal 72. minut jak šílený ve vysilujícím a ohlupujícím bloku. To by přišel o rozum každý. I nositel Nobelovy ceny za jadernou fyziku.
A kdyby nechyboval on, selhal by při tom strašlivém závěrečném španělském tlaku někdo jiný.
Nebuďte smutnej, pane Rezek! A těšte se s fanoušky na celém světě z toho, že v Granadě zase jednou vyhrál fotbal nad antifotbalem. Tak jako na podzim v Praze při utkání Česko - Skotsko 1:0.
Miloslav Lubas