Je mi Slováků vážně líto, že pro ně MS v hokeji skončilo takovým sportovním fiaskem. Jedna docela ubohá výhra nad Slovinci. Bohamuzrazu, kde byli před 30 lety? A pak čtyři porážky o gól.


Brány čtvrtfinále se před nimi zavřely. Jejich hokejové legendy plakaly. Taky mně jich pár ukáplo.

Nebyla to ale smůla. Slovenské mužstvo nemělo tentokrát sílu postavit se nejlepším týmům planety. I když za ním stály všechny blesky a hromy nad Tatrami.

Při jejich pořadatelské premiéře jsem Slovákůn přál. Moc přál. Na rozdíl od agresivních českých účastníků internetových diskuzí.

Ale něco mi říkalo, že právě tohle nedopadne dobře. Na sklonku vrcholného středního věku už vím, že když je něco poprvé, většinou to nestojí za moc. Co ty na to, moje první, krásná a tak trpělivá holko…

Ti, kteří řičí blahem nad krachem slovenského národního týmu v jeho Bratislavě, dělají to jen proto, že nezažili Jožku Golonku. Jula Haase, Rudolfa Tajcnára, Milana Kuželu, Vlada Dzurillu, Mariana a Petera Šťastné a ani Daria Rusnáka, Igora Libu a Vinco Lukáča.

V jednom dresu s námi. A my s nimi.

Snil jsem o československém finále.

Slovenský neúspěch mrzí v Česku určitě nejenom mě.

Na rozdíl od ruského fiaska na ´tom jejich´ MS v Moskvě a v Leningradě. Vlastně Petrohradě. Ale co, car jako car.

Tehdy jsem se radoval, i když jsme všichni Slované. To ta nechuť malých národů ke zpupným impériím.

Slovensko, to je jiné. Na Slovensku žije ´niekolko´ opravdu dobrých známých. Možná ´aj kamarátov´. Jejich smutek je i mým.

Jakés takés zkušenosti ale učí hledat i na věcech zlých něco dobrého.

Nerad bych bratry Slováky popudil, ať prominou, ale my Češi teď máme mimořádnou šanci. Převzít od nich v polovině mistrovství pomyslný štafetový kolík.

Kdybych chtěl být hodně tvrdý a zajímavý, jak si internetová doba žádá, pak jim můžeme MS v hokeji ´ukrást´.

Nemyslím na ledě.

Vidím ulice. Náměstí. Hospody. Fan Village. Ochozy.

Z moravské Břeclavi je to do Bratislavy půl hodiny autem. Z Prahy na Zimný štadion Odnreja Nepelu čtyři hodiny vlakem a pak ´električkou´ jen čtvrthodinku.

Vážení přátelé, ano! Tohle MS v hokeji teď může být naše. České.

Kristušát, kde se ve mně vzala tahle zpupnost? Česko-slovenské. Přece. Prepáčte.

Pojďme hoši, pojďme do toho! A věřte, oni nám to ´žičia´. Přejou. Nejsme přece Rusové.

Miloslav Lubas