Jak je vám, když sledujete slovní přestřelku mezi dvěma atletickými legendami?

Desetibojaři si mezi atlety zaslouží největší obdiv. A zaslouženě nejobdivovanějším má právo být Roman Šebrle, protože za ním stojí světové rekordy a medaile (zhusta zlaté) z olympiády i mistrovství světa.

Teď už je šampionem na ústupu ze slávy, ale to je v jeho věku normální. Nenormální (v dobrém) je spíš, co předvádí Jaromír Jágr nebo Josef Váňa.

Šebrle ještě pojede do Tega, na mistrovství světa. Asi to bude zase trápení a bolest (snad ne!), jak ukazovalo několik posledních desetibojů, které Šebrle šel.

Trápení a bolest však propukla už měsíc před začátkem šampionátu. Co jiného může příznivec atletiky cítit, když čte a slyší, jak se k sobě mají Roman Šebrle a Tomáš Dvořák (dříve kamarádi či aspoň kolegové, dnes reprezentant a šéftrenér).

Dvořák o Šebrlem říká, že dokončuje desetiboje jen pro peníze, Šebrle zase veřejně vzpomíná na chvíle, kdy se k němu Dvořák na tréninku začal chovat „jako hajzl“.

Šebrle slíbil, že nebude dělat v atletické výpravě dusno, že se zachová jako profesionál a se šéftrenérem Dvořákem v Tegu bude normálně mluvit.

Už aby to v Tegu začalo.

Tento postřeh pro Sportbar sepsal Zdeněk John