Do knihovny české literatury faktu právě přibyl nový, pamětihodný kus. Redaktor Aktuálně.cz Luděk Mádl, ostřílený to znalec kopané a jejího zákulisí, sepsal kroniku postivánkovské doby.

Vychází v edici deníku Insider a jmenuje se to stručně a výstižně: Kmotr Fotbal.

Žánr zdařile osciluje mezi veselými historkami z natáčení a špionážním thrillerem od Johna le Carré. Ze 190 stran, jak asi tušíte, vyplývá, že se od dob Ivánka kamaráda nezměnilo lautr nic, ať už to právě orchestruje Pelta (ten, co už nikomu nevolá), Starka zvaný Loupežník, anebo třeba Chřestýš. Mimochodem, víte, který sudí má přezdívku Gagarin? A komu se říkalo Jarda Miliarda?

Náš Sportbar zaujaly už výmluvné názvy jednotlivých kapitol, jako „Žralok z Čelákovic a výlet na Kilimandžáro“, „Nikdy nesmíš zradit svůj gang“ nebo „Zavřeli ho na záchodě a zachránili se“. Líbí se nám také, že na konci knížky jsou dvě čisté strany nadepsané „Poznámky“ – prostor pro výpisky pečlivých čtenářů.

Následující ukázka je z jedenácté kapitoly, nazvané „Být Košťálem, vezmu bič a vyženu tě!“ Přepis odposlechů ponechává autor kvůli autenticitě v původní podobě.

Plukovník Buchta se lehce zavrtí na židli a vloží do psacího stroje nové papíry s průklepákem.

„Tak, pane Pelto… Co jste tím mínil, když jste před zápasem s Ostravou řekl do telefonu rozhodčímu Vodičkovi: „U nás jinej zápas, nestandardní, ne CZK, víš, jak to myslím.“

Nervózní Pelta v kanceláři brněnské expozitury protikorupční policie dlouho nepřemýšlí: „No tak, pískal to slovenskej sudí Luboš Michel, že jo. A von je špičkovej, pozor, to je velkej čáp, velkej. Takže to jsem asi mluvil o tom, že to je jako jiná kvalita rozhodčího, jako že ne česká, jestli mi rozumíte.“

Je vedro k padnutí. A ten větrák zase nefunguje. Buchta si kapesníkem utře potem orosené vysoké čelo s klasickou přehazovačkou. Pelta se potí taky. Všude.

„A pana Horníka znáte?“

„Jo, znám. To je, kolega…“ čeká Pelta, co přijde.

„A co podle vás znamená, když je něco cinklý?“ zeptá se policista a usrkne limonády. Horko, hrozný horko…

„Co cinklý? Jak cinklý? To nevím. Jak to jako myslíte?“

„No tady jste tomu panu Horníkovi 1. února 2004 v 13.57 volal. A bavili jste se o trenéru Kotrbovi, jestli tomu dobře rozumím. A vy tam panu Horníkovi říkáte… Počkejte, tady to mám:

„Ty vole, já bych mu nejradši řek: Ty čuráku, tys přišel do Sparty, měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý, vole, jinak byl konec, nevyhráli jste ani jedinej zápas, ani s Hradcem to nešlo. Jo, tragédie, ostuda, blamáž, ty vole, Champions League, kvalifikace. Tak si na to vzpomeň, jak jsme postoupili, ty čuráku,“ dokončí Buchta a sundá si zase brýle z nosu.

„Tak na to „všechno bylo cinklý“, na to bych se vás rád zeptal.“

„A to já tak říkám, tak jako z legrace,“ vyhrkne Pelta. „To víte, kolega v branži, my takhle mluvíme někdy.“

„Takže jste tím nechtěl říct, že bylo všechno uplacené?“

„Ne, to vůbec.“

„Tak mi to tady podepište. A šťastnou cestu do Prahy.“

Pelta vyjde na ulici s úplně mokrou košilí. Služba na vrátnici by skoro přísahala, že když šel předtím dovnitř, měl v ruce igelitku. Teď už vyšel bez ní. Ale, to víte, splést se může každý, vždyť tudy za den projde lidí…

Kniha Kmotr Fotbal je už k dostání u všech dobrých knihkupců. Koupit si ji můžete také v e-shopu deníku Insider: viz odkaz zde. Příjemnou zábavu!