Býval to hezkej, kudrnatej a okatej kluk na stránkách časopisů a k tomu měl knírek u nosu.

Vláďovi Růžičkovi jsem fandila už tenkrát, když o něm psávali v časopisech „Stadion“ a „Mladý svět“ ty dlouhý příběhy, jak je dobrej a přitom neposlušnej hokejista a jak formální autority nemá vůbec rád.

Měl vždycky svou hlavu. Což se mi na něm moc líbilo. (Kromě jiných věcí.)

Psát o Vladimíru Růžičkovi jen tak prostě tenkrát nešlo. Vždycky se k němu pojil nějaký průšvih. Vojenský Trenčín by mohl vyprávět.

Ale jinak byl fakt dobrej hráč! V 16 už hrál v extralize. Dokázal toho až moc. Jako hráč nebo trenér vyhrál extraligu, Stanley Cup, mistrovství světa, olympiádu – často se mu houpalo zlato na krku, takže tím chci taky říct, že si vydělal dost.

Bylo o něm známo, že bruslí naboso. Jakože do kanad leze bez ponožek.

Jednou jsem ho (Růžičku) chtěla napodobit. U nás na rybníce hezky duněl tvrdý led. Sundala jsem si jedny a pak druhý ponožky, co jsem na sobě měla, a pak jsem se bosejma nohama soukala do těch mých bruslí z té tvrdé nepoddajné kůže a nemohla jsem pochopit, jak to ten „Růža“ může takhle vydržet? Brusle mě tlačily a nohy jsem měla zmrzlý jak rampouch, takže jsem v nich neudělala ani jeden jediný krok. Prostě mi to nešlo.

Jenže „Růža“ v těch svých bruslích takhle každý trénink a každý zápas normálně hrál!

Jako útočník byl pružnej, rychlej a hlavně střílel góly. Takže chytrej k tomu.

Makal vždycky poctivě, to jo. A to samé vyžadoval (a vyžaduje) po hráčích, které trénuje. Měl rád (a má) širší prostor, takže dělal (a dělá) několik činností najednou a všechny je stíhá. Mám na mysli v hokeji. Když trénoval slávistický extraligový tým, přibral si k tomu ještě trénování malých kluků. Když byl hlavním trenérem klubu, byl zároveň ještě taky hlavním manažerem klubu. A když se před rokem „ujal“ (v tom nejlepším slova smyslu) naší reprezentace, coby trenér, „ujal“ se také hokejového Chomutova. Aspoň mu radil na dálku.

Věřím mu. Věřím, že to naše mistrovství v hokeji s ním vyhrajeme. Vlastně ani nevím proč. Snad proto, že ho (Vláďu Růžičku) znám z těch novin už tak dlouho a že o něm ti novináři psávali vždycky tak jaksi obdivně. Takže mi některý věci k němu jdou (výhra tohoto šampionátu) a jiný zase vůbec (kauza s tzv. úplatkem). Jak to s ním (tím klukem) a penězma (jeho otce) původně myslel, nevím. Ale co vím, je, že s nároďákem to opět někdo myslí fakt dobře. A jsem ráda, že je to zrovna on, Vláďa Růžička.

Po pravdě se vám přiznám, že bych s ním šla klidně na pivo

Neznám v českém hokeji nikoho, kdo je do něj „šílenější“ než on. Kdo začal kdysi od píky a kdo teď na tý svý hokejový cestě může „urvat“ další zlato. Pro nás pro všechny.

Jasně, zatím nic moc. (po dvou zápasech)

Ale stejně mu věřím, že vyhrajeme. Dnes, potom a pak taky. K tomu zamyšlenému sympaťákovi na naší střídačce mi fakt nic jiného nejde :-).

Takže: „Růžo, dnes večer do toho!“

Kamila Kysučanová