Tak český fotbal má opět předsedu. Asi bych měl radši napsat český i moravský, že? Aby se ta menší, moravská, sekce nenaštvala, když si tak houževnatě brání svá práva - a asi ví proč. To jen ilustruje vztahy v českém, pardon, tuzemském fotbale.

Nicméně změna je tu. Co s fotbalem a celým fotbalovým prostředím udělá předseda Martin Malík? Podle všeho zkušený manažer, schopný komunikovat i přemýšlet na úrovni, nahradil obviněného Miroslava Peltu. Ten jako obchodník a vyjednavač ve funkci nezklamal, ale do ideálního představitele nejpopulárnějšího sportu v republice má asi stejně daleko, jako z Jablonce do Prahy. Spíš dál.

Ale fotbal v české kotlině je na takové chlapíky zvyklý. Je jich totiž plný. A podle nedávného volebního sněmu je zřejmé, že pořád zůstává v zajetých kolejích. Bafuňáři dál uznávají chlapáky typu Pelty, Starky i Berbra. „Kdyby tam nebyl někdo s koulema, tak jsme skončili,“ řekl před volbou nového předsedy Pelta o Romanu Berbrovi, který expředsedu, obviněného z dotačních podvodů, po jeho zatčení zastupoval (společně s druhým místopředsedou Zdeňkem Zlámalem).

Pelta také všem delegátům FAČR při volbě sdělil: „Stal se průser, mě sebrali na vazbu.“ Pak si postěžoval na bývalou ministryni školství Kateřinu Valachovou a na šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, který ho zklamal, protože mu šlo hlavně o to, aby Pelta co nejdříve opustil ČOV.

Bývalému předsedovi FAČR ale uniklo, že Valachová, která se podle všeho na ničem nepodílela a není z ničeho podezřívaná, funkci opustila sama, protože obviněna byla její náměstkyně Siomona Kratochvílová. Zatímco chlapákovi z Jablonce, který obviněn je, trvalo docela dlouho, než funkce po nátlaku opustil.

To se u nás chlapákům ve vysokých funkcích stává hodně často. Dokonce tak často, že se tomu už nikdo nediví. A mám pocit, že ve fotbale, se už nediví nikdo ničemu.

A uzavřený okruh bafuňářů, kteří fotbalem žijí a také často žijí z fotbalu, se mění jen pozvolna. Těch, kteří se při zasvěcených debatách o přestupech a výsledcích zápasů jen informovaně ušklíbají, a když uvedou věci na pravou míru, máš z toho v hlavě blackout.

„Ty do toho nevidíš,“ říkají ti, co do toho vidí a ty – ty jen zíráš…

Samozřejmě, že mnozí z nich jsou jen rádoby zajímaví povídálkové, ale už ani ty jejich přefouknuté kauzy nikoho nepřekvapí. Protože takový příběh o našem fotbale, kterému by nikdo nevěřil, nejspíš ještě nikdo nevymyslel. Inu, zvyk je zvyk.

Proto nikoho nepřekvapilo, že bývalý člen StB Berbr (ten, co zachránil fotbal, když Peltu sebrali) byl opět bez problémů zvolen místopředsedou. Šedá eminence a podle mnohých nejmocnější muž v nejpopulárnějším sportu v republice zůstává dál. I když naději do budoucna třiašedesátiletý Berbr přece jen dal: „Příště už kandidovat nebudu,“ řekl před volbou. Ale pozor, prý si připravuje nástupce.

Jakou mocí vládne bývalý agent a za jaké nitky tahá, se už mockrát přesvědčili ti, kteří se mu rozhodli postavit na odpor. Jejich týmy náhle dohrávaly v sedmi lidech a penalty se proti nim pískaly častěji než odjezdy vlaků na Hlavním na nádraží. Nepohodlní rozhodčí si nezapískali… A tak dále – zkrátka chlap, co se umí postarat o český fotbal, o sebe i o druhé. A ti mu to pak vracejí. A tím se začarovaný kruh uzavírá.

Berbr také s Malíkem objížděl moravské funkcionáře, kteří neměli nechvalně proslulého místopředsedu zrovna v lásce, už proto, jak se o nich někdy vyjadřoval jako o Asiatech. Na Moravě nového předsedu totiž považovali za Berbrova muže, ten proto vzal místopředsedu s sebou, aby si tam s ním vše vyříkali. Jak je vidět, dokázal je přesvědčit.

Tak teď, pane Malíku, ještě zbývá přesvědčit ostatní, že i ve fotbalovém prostředí se začíná rozjasňovat. Bude to dřina.

Jan Dvořák
Novinář, dlouhodobě se věnuje sportu