A nejsou jednoduchá „řešení“ v těchto věcech právě tím, co společnost stále znovu a znovu irituje a vznáší do ní nesoulad?
Zkušeností z antagonistického vztahu ochránce a jeho zástupce máme z minulého funkčního období v ombudsmanově více než dost…
Nevedlo snad toto vše k tomu, že důvěra v hodnotu těchto sdělení poněkud ochladla? A že se lidé začali ptát spíše po tom co dotyčný nyní, po třiceti letech, dělal a dělá? Pro dnešní stát, pro dnešní demokracii, pro realitu spokojeného života dnešního dne?
Nebo jsme snad v uplynulém roce nedosáhli ničeho na co můžeme být všichni hrdí, jak s reakce opozice na projevy ústavních činitelů vyplývá? Nemyslím si to.