To že se některé neziskové organizace domáhají v této věci soudního rozhodnutí, považuji za zcela nepřípadné.
Lék na zajizvení ran, kterých se nám dostává, zdá se mi však být v zatím nedohlednu….
Ale nežijeme nyní v čase, kdy je příležitost se zamyslet nad tím, co jsou to ta opravdu základní lidská práva? Zda to není spíše právo život, svobodu, lidskou důstojnost a sledování osobního štěstí s tím, že mnohé z toho co jsme považovali za samozřejmé nejsou ani tak práva jako spíše možnosti, které se ve vymahatelné právo mění jen za dobrého počasí, které nyní zrovna neprožíváme? Nevím, odpovězme si každý sám…
Ztráta povědomí o těchto „většinových“ právech není ničím menším než ztrátou smyslu pro sebezáchovu demokratického státu a neměla by být negativně „nálepkována“ jak se to nyní ve veřejném prostoru přespříliš často děje….