Zdá se mi, že nesouhlas s minulým režimem v r. 1989 nebyl vystřídán společností tolerance a vzájemného porozumění. Od takové společnosti jsme daleko…
A tak sice nevíme, na co máme ještě čekat, ale stejně tak nevíme, co máme činit. Jen se nerozmýšlejme příliš dlouho. Jednou už může být pozdě….
Nevytváříme si zde jen jakousi stínovou, „rumovou“ svobodu, jako v té reklamě na Heffron? Nejsou ta hlasitá volání po jakési svobodě, s níž si moc nevíme rady spíše prázdnými výkřiky nahrazující onu Havlovu moc bezmocných?