Pan ministr John několikrát prohlásil, že nová opatření napomohou občanům, kteří si zveřejňování údajů v OP nepřejí. To je však omyl.

Nedávný, v současném složení Poslanecké sněmovny bohužel částečně úspěšný návrh zákona, jehož součástí je odstranění celé řady údajů z občanských průkazů občanů, především tedy údajů o rodinném stavu, je pro dnešní politiku VV v Poslanecké sněmovně dost příznačný: malá znalost českého právního řádu, malá znalost všech souvislostí, zavádění zcela zbytečných „novot“, bez kterých bychom se snadno obešli.

Pan ministr John několikrát prohlásil, že nová opatření napomohou občanům, kteří si zveřejňování údajů v OP nepřejí. To je však omyl. Odstranění údajů o rodinném stavu snad může potěšit ty, kteří hodlají pobýt „s cizí ženou v cizím pokoji“ (ačkoliv nevím, kdo by se dneska před takovým záměrem díval partnerovi do OP), ale naopak může značně znejistit právní kroky a tím i jistotu v právním postavení řady občanů. A nejde tady jen o jednání třeba v peněžních ústavech, které jistě budou vybaveny „čtečkami“ (bezva kšeft pro výrobce těchto přístrojů, není-liž pravda?), ale i o běžný život.

Údaj o rodinném stavu má totiž v našem právním řádu zásadní význam nejen v souvislostech shora uvedených, ale především pro existenci právního institutu společného jmění manželů, tedy s ohledem na zákonnou úpravu vzájemného zastupování manželů navenek. Nemá větší význam tam, kde vztahy mezi manžely jsou upraveny předmanželskou smlouvou nebo tam, kde každý z manželů může činit právní kroky bez ohledu na postavení druhého. Ale v našem právním řádu tomu tak není.

Manželé se mohou vzájemně zastupovat jen, pokud vykonávají „obvyklou správu“ společného majetku (§ 145 obč. zák), ve všech ostatních úkonech potřebují souhlas druhého z manželů. Jinak je učiněný právní úkon neplatný. K „neobvyklým“ úkonům, tedy k těm, které nemůže jeden z manželů vykonávat bez souhlasu druhého z manželů, patří nejen „velké“ věci, jako je třeba nákup nemovitosti nebo auta, ale také uzavření nebo vypovězení nájemní smlouvy, koupě věci, která se pro svoji cenu vymyká pojmu „obvyklá správa“ apod. Pokud jeden z manželů vybočí z tohoto zákonného rámce, jde o právní úkon, který je z hlediska společného jmění manželů, jak již řečeno, neplatný, nebo zavazuje jen toho, kdo jej učinil, aniž by to mělo vliv na závazky druhého z manželů.

Důsledek je zřejmý. Pokud nabude účinnosti záměr o devastaci údajů v OP, každý, kdo neprodává zrovna pouze rohlíky, kdo pronajímá cokoliv, každý, kdo přijímá zmocnění k nějaké činnosti, bude se muset přesvědčit, zda ten, se kterým jedná, může jednat jen sám za sebe nebo zda potřebuje souhlas druhého z manželů, má-li mít jistotu, že jejich vzájemná ujednání budou v souladu s právem. A nebude mu stačit, jako dosud, pouhé nahlédnutí do OP. Bude muset vyžadovat zvláštní potvrzení, které občan získá jak? No bude si za něj muset zaplatit!

Lze jen doufat, že jakýkoliv příští parlament takovéto – a zdaleka nikoliv jen tyto – zhůvěřilosti zruší dříve, než stačí napáchat větší škody!