Důsledky zvyšování nájemného nikdo neřeší.


Počátkem října publikoval na stránkách internetového Neviditelného psa poslanec Evropského parlamentu a předseda Svazu měst a obcí ČR O. Vlasák svoji úvahu nad nájemním bydlením v Čechách pod mnohoslibným názvem „Dočkají se obce spravedlivých příjmů z nájemného?“. Kdo by ovšem očekával od předsedy Svazu měst a obcí zasvěcenou úvahu o problematice nájemního bydlení v obecních bytech, musel být hluboce zklamán. Pan předseda a evropský poslanec nám zde nejprve sděluje, že „regulace nájemného je dlouhotrvající problém“, ale pak věnuje z pětapadesáti řádkového článku plných padesát řádek mírně řečeno velmi všeobecným úvahám nad rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Dozvíme se zde stokrát již „přežvýkané“ údaje, jako že tento soud rozhoduje precedentně, že se evropský soud již několikrát podobnými případy zabýval, a že pokud soud uzná porušení práva, vyzve stranu sporu, aby legislativními a jinými opatřeními zavedla v právních vztazích pořádek. Sotva co nového.

Teprve na posledních několika řádcích se dozvíme, že deregulace nájemného bude mít pro obce velký význam, „neboť budou moci postupně navyšovat „zamrzlé nájemné“, ale na stranu druhou, „budou muset více zatížit obecní pokladny“. Že by toto kterýkoliv komunální politik dosud nevěděl? Pokud toto jsou informace předsedy Svazu měst a obcí ohledně nájemního bydlení, sotva se lze divit, že v nedávném televizním pořadu předseda bytové komise Svazu J. Dobrý se představil jako tvrdý zastánce tržních nájmů, a tvrdil, že se zasazoval o to, aby se celý Svaz připojil ke štrasburské žalobě majitelů domů s tím, že obce budou ze svých prostředků dorovnávat chudým občanům nájemné do výše „tržního“ nájemného. Svatá prostoto…

Pokusme se o jiný pohled. Především: obce od poloviny devadesátých let privatizovaly bytový fond způsobem, který se spravedlností neměl nic společného. Nájemci některých domů se mohli privatizace účastnit, někteří nemohli, a to podle volného uvážení zastupitelů, ovšem vždy vtěleného za „zásady“, které se měnily jako jarní počasí. Někdo privatizoval za tisíce, od někoho již dnes požadují obce za srovnatelný byt statisíce. Obce rozdaly obecní bytový fond, dnešní nájemci privatizovaných bytů platí desetikoruny za metr plochy bytu, a od těch zbylých budeme nyní požadovat, aby plnili obecní pokladny tisícovými – spravedlivými? - částkami? O jaké spravedlnosti při nakládání s obecním bytovým fondem chceme hovořit? Ale ani o to dnes již primárně nejde.

Zkušenosti obcí s problematikou nájemního bydlení jsou velké a měli bychom naslouchat dříve, než bude pozdě. Nedávno jsem, se starostkou nikterak malého města, hovořil o problematice nájemníků a na dotaz, proč město razantněji nepostupuje proti neplatičům nájemného, řekla : „ A co s nimi udělám?“ Jistě, vystěhovat je, to je snadné, ale budou tito lidé pod igelitovými plachtami na náměstích? Čunkovo řešení je jistě možné, ale pouze s obecně obtěžující menšinou, sotva by však lidé snesli takové chování k lidem, kteří se neprovinili ničím jiným, než tím, že nemají peníze. Přitom „tržní“ nájemné v nově postavených bytech v téže obci je 94,-Kč za metr. To místní lidé, kteří neplatí ani dnešní nájemné, ovšem zaplatit nemohou, a tak si zde byty kupují a pronajímají „pražáci“ na letní rekreaci. V pražské městské části, ve které bydlím, udává radnice, že v obecních bytech 18 % lidí starších 65 let již dnes (regulované!!) náklady na bydlení nemůže zaplatit. A to jsme teprve ve druhém kroku zvyšování regulovaného nájemného ze čtyř, které nás podle zákona č. 107/2006 Sb. čekají. A podle kterého se v r. 2010 má za 60m byt platit „holý“ (regulovaný!!) nájem, bez dalších energií a služeb, ve výši 6.600,-Kč při průměrném důchodu 8.500,- Kč? Jaké by asi musely být příspěvky obcí těmto lidem, o kterých pan předseda bytové komise Svazu téměř obsedantně hovoří ?

A co řekl ostravský zastupitel k nedávnému případu „vlčího chlapce“, dítěte, které žilo v lese s rodiči, kteří přišli o bydlení? „Na vině je stavba továrny Hyundai v Nošovicích. Na jednu stranu u nás výrazně klesla nezaměstnanost, na druhou stranu však skokově vzrostly nájmy, a to i v ubytovnách, takže ti sociálně slabí končí na ulici. Bohužel situace bude ještě horší. Už dnes máme na ulici čtyřicet žen, které nemají kde bydlet“ (Právo 8.10. 07). To se pak snadno vedou hlubokomyslné úvahy o potřebě tržního nájemného, když lidé nepůjdou ani za předsedou Svazu do Bruselu, ani za ministrem dramatizujícím ještě situaci nesmyslnými návrhy na výpověď bez jakéhokoliv důvodu, ale za svým starostou, který ovšem žádné okamžité řešení a žádnou reálnou a rozumnou odpověď připravenu nemá a mít nebude, jako jí nemá nikdo z nás…

Stát ovšem na bydlení přispívá. Odhlédneme-li od snahy vlády stabilizovat veřejné rozpočty na úkor stabilizace rozpočtů rodin, sotva kdo ví, že se sociální dávky na bydlení vyplácejí. Sice ne celé náklady na bydlení, ale z „normativů“, které vycházely z nákladů na bydlení někdy v letech 2002 – 2003. Dnes jsou ovšem již ceny jiné, normativy stejné, a důsledek: liberecká důchodkyně s důchodem 7.500,-Kč a nájmem, který stanovil jistě zcela nezávislý soud ve výši 5.500,-Kč, požádala o příspěvek na bydlení a obdržela 248.-Kč s tím, že obec jí již nic jiného poskytnout nemůže. Odkud asi bere své nápady pan předseda bytové komise Svazu?

Přitom však nám zdánlivě jde, resp. nejde o stejnou věc: přes masivní a stále papouškované tvrzení majitelů domů nám, kteří se ze sociálního hlediska bydlením zabýváme, vůbec nejde o regulované nájmy, vůbec neusilujeme o nepřípustné zásahy do tržního prostředí. Jde nám jedině a pouze o to, aby bydlení bylo zaplatitelné. Ale v tom je právě ten největší problém: pomohlo by, kdyby si pan evropský poslanec zajel např. do Ženevy nebo Curychu a přesvědčil se, že i v těchto městech patřících k nejdražším v Evropě lze byt 2 + 1 pořídit za 2.600 – 2.800,- Chf nájmu, ovšem při průměrném švýcarském platu 6.600,-Chf! Nebo do Berlína, kde stejný byt lze najmout za 600,- Euro při minimálním důchodu pro manželskou dvojici ve výši 2.000,-Euro. A u nás? V Praze, Brně, Ostravě? To, co nazýváme „tržním nájemným“, jsou částky, které jsou ve fatálním rozporu s tím, co většina našich občanů je v současné době, ale zejména v budoucnu, schopna za své bydlení zaplatit.

Pokrytecká volání majitelů domů o tom, že litují ty mladé lidi, kteří po uzavření nových nájemních smluv musí platit vysoké nájmy, připomíná onoho příslovečného vraha svých rodičů, který žádal o shovívavost, neboť je sirotek: jsou to přece právě oni, kteří vysoké nájmy požadují a deformují tak jakoukoliv rozumnou cestu k nápravě poměrů a k rozumnému trhu s byty! Přitom jde o požadavky, které žádnou reálnou oporu v tržních vztazích nemají: na jednom z pražských obvodů se nedávno konal průzkum výše nákladů na bydlení a zjistilo se, že bytovým družstvům postačuje 35,- Kč za metr a družstvům ve starších, privatizovaných domech 54,-Kč. Přidáme-li k těmto částkám 15 – i 20 % jako zisk pro majitele domů, k čemu dojdeme? A přitom naši štrasburští žalobníci požadují ve velkých městech 150 – 240,-Kč za metr, a toto je i některými soudy bráno jako nájemné v místě obvyklé! Legislativní pokus o nápravu věci, totiž ustanovení o tom, že po r. 2010, tedy po skončení účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., by bylo nájemné dosažené podle tohoto zákona považováno za obvyklé nájemné, které nesmí být - jako je tom např. v Německu - bez důvodů překračováno, žel, Senát zamítl.

Pak se ovšem k žádnému rozumnému řešení bez sociálních otřesů sotva dobereme. Možná, kdyby představitelé obcí, kteří vidí reálně situaci lidí, řekli k tomuto problému více, než předseda Svazu měst a obcí v článku, o kterém se zde zmiňuji. A řekli to mnohem hlasitěji. Jinak budou ze současné situace těžit podobní podnikatelé, jako např. firma Lewi-Lauder, která na stránkách realitních inzertních novin pod obrázkem blondýnky s výrazem osvětimské dozorkyně Elzy Kochové nabízí své služby pod heslem „Vystěhujeme vašeho nájemníka“!