Moc by mne zajímalo jaké, a zda vůbec nějaké zadání dostala od vedení Českého rozhlasu nová ředitelka ČRo 1 - Radiožurnálu Barbora Tachecí, když byla instalována do své funkce. Pokud zadáním bylo přeměnit úspěšnou a oblíbenou zpravodajskou rozhlasovou stanici do podoby „akčních“ radií s překřikujícími se hlasateli (autoři petice proti nové podobě Radiožurnálu to nazývají „žoviálnost a rozcuchanost“), vykřikující čas od času nikoliv zprávy, ale momentální aktuality a senzace bez ladu a skladu, pak toto zadání je plněno opravdu úspěšně. Ale nyní v rozhovoru s B. Tachecí v Lidových novinách z 12.1. 2008 čtu, že chce dělat „rádio veřejné služby, které budu sama pokládat za kvalitní“. Tak nevím…Skoro se mi zdá, že nová podoba Radiožurnálu více než dostatečně potvrzuje tvrzení konzervativců, že každá změna je jen k horšímu…

Nabízí se otázka, proč vlastně bylo třeba Radiožurnál „modernizovat a učinit jen méně konzervativním“, jak dnes jeho ředitelka na námitky odpůrců tvrdí. Proč je třeba „modernizovat“ něco, co plní svoji funkci a je jedinečné? Prý z nějakého průzkumu, o kterém se B. Tachecí zmiňuje ve shora uvedeném rozhovoru pro Lidové noviny, vyplynulo, že „nemalá skupina posluchačů, asi jedna třetina, je připravena tuto stanici v nejbližší době opustit, pokud nedojde k razantní změně“. Záchrana tedy přišla zřejmě opravdu na poslední chvíli a ona třetina jistě bude spokojena… Ale co ten zbytek? O žádnou modernizaci samozřejmě nejde. Za modernizaci sotva lze považovat to, když něco začnu dělat tak, jak to dělají jinde – v tomto případě v komerčních rádiích – a jen trochu, aby se neřeklo, to přizpůsobím požadavkům veřejné služby, nebo alespoň tomu, co si za veřejnou službu představuji.

Koncepce zpravodajství, které bylo vlajkovou lodí „starého“ Radiožurnálu, založená na diferenciaci kompletních zpráv v celou hodinu, ozvěnách dne a krátkých zprávách po patnácti minutách, je nyní díky „akční“ podobě nové stanice v troskách. Záměr, jak se opět dovídám z rozhovoru v Lidových novinách, prý bylo „zachovat drtivou většinu délek zpravodajských relací, některé dokonce prodloužit, a přidat zpravodajství v průběhu každé hodiny, tedy možnost vstoupit s čerstvou zprávou do vysílání…“ Já jsem se dosud bláhově domníval, že by bylo vhodné, aby úmyslem redakce bylo přinést úplné zpravodajství o všech důležitých událostech každou hodinu a po čtvrthodinách připomínat nejdůležitější události. Ale kdo jsem já, abych se mohl něco oprávněně domnívat, že? Jak vypadá nová koncepce v praxi, jsem se přesvědčil na jediné hodině jediného dne, a to v pátek 11.1. 2008. Ve zprávách v 7.00 je hlavní denní zprávou „Anička“ Škrlová. Teprve ve zprávách v 7.15 se dozvídáme o jednání prezidenta USA Bushe na Středním východě (podle mě nejdůležitější zpráva dne), a o včerejším a dnešním programu našich prezidentských kandidátů (nejaktuálnější zpráva dne). Jsou navíc zmíněna jednání o cenách mléka v Madetě, která ovšem teprve budou probíhat. V 7.30 je zmíněno jednání Bushe a opět Madeta. V „Ozvěnách dne“ v 8 hod. je pak hlavní zprávou dne jednání v Madetě (ta právě začala a nejde tedy o žádné „ozvěny“), ale žádná zmínka o jednání Bushe, nebo našich prezidentských kandidátů. Ani v jediné zpravodajské relaci se tedy posluchač nedozvěděl kompletní zpravodajství o událostech minulého dne, ale ani o tom, co se chystá a připravuje.

V mezidobí jsme se v tuto hodinu dozvěděli, asi v rámci „čerstvých zpráv ve vyslání“, že připravovaná Jizerská padesátka byla původně jen „testovacím závodem“ jednoho sportovního oddílu. Hm… Pak ovšem nevím, proč startérem tohoto lyžařského závodu býval peruánský velvyslanec u nás. Nejspíš ale asi proto, že závod byl pořádán na památku našich horolezců, kteří právě v peruánských Andách při zemětřesení zahynuli …

Teprve z již několikrát zmíněného rozhovoru v Lidových novinách jsem se poprvé dozvěděl, jaký jsem byl naivní bloud, když jsem rád a se zájmem na Radiožurnálu poslouchal Knihovničku Jany Klusákové. B. Tachecí v rozhovoru sděluje, že „když se Jany Klusákové zeptala, na bázi čeho tu knihovničku vytvářela, tak mi řekla: No prostě vydavatelé mně posílali nové knížky a já jsem o nich psala“. A tak si paní ředitelka prý položila otázku „zda je tu rádio veřejné služby od toho, aby, …psalo o knížkách, které dostane od nakladatelů“. Rádio veřejné služby by prý nemělo „..tvořit na bázi objednávky od jakéhokoliv nakladatele“. Já, naivní prosťáček, jsem se domníval, že se dozvídám zajímavé věci o nových knížkách a zatím jsem byl obětí objednávky nakladatelů! Člověk asi nikdy není dost opatrný… Nyní však bude, naštěstí, všechno jinak. Oslovená H. Pawlowská dostala úkol jasný: „pište o knihách které vás zaujaly…“ a „spisovatelka Irena Fuchsová“ ( která se k této nelehké práci přihlásila sama) prý „má ambice ve svých knížkách zvedat témata (jak nám B. Tachecí rozhovoru sděluje) “…o který si myslím, že by se jim veřejnoprávní medium mělo věnovat, to je generová problematika“. Máme se tedy asi na co těšit! Jen o tom, kde ony vybrané dámy knížky k referování vezmou (nakladatelé již jistě nebudou pokračovat v tak odsouzeníhodné praxi a posílat knížky do Radiožurnálu), jsme se nedozvěděli nic. Pokud nehodlají referovat o knížkách vlastních, byť by v nich „zvedaly témata“ kde komu blízká….

Rozhodně se nepovažuji za odborníka na rozhlasová vysílání, dovolil jsem si těchto několik poznámek jedině a pouze jen jako reakci dosavadního posluchače. A jako takový si také dovolím vyslovit svůj soukromý názor: nová koncepce ČRo1 – Radiožurnálu je zatím jako sex v ponožkách – je to jistě možné, ale vůbec to nevypadá hezky….