Po zveřejnění jednoho z posledního průzkumu volitelnosti politických stran, ve kterém bylo ČSSD přiznáno jen 16 % preferencí, jistě kde koho napadne, že by se tato strana měla zamyslet nad svojí dosavadní politikou a zvážit, zda a pokud ano, kde se dějí chyby.

Po zveřejnění jednoho z posledního průzkumu volitelnosti politických stran, ve kterém bylo ČSSD přiznáno jen 16 % preferencí, jistě kde koho napadne - i když patrně tento výsledek sotva bude potvrzen jinými obdobnými průzkumy -, že by se tato strana měla zamyslet nad svojí dosavadní politikou a zvážit, zda a pokud ano, kde se dějí chyby. Nebude to jednoduché, i když rádců je dostatek. Rád bych zde poukázal na názory dvou mladých politologů, kteří se ČSSD zabývají a nešetří dobrými radami, co by tato strana měla dělat a naopak čeho by se měla vyvarovat. Shodou okolností oba názory byly publikovány v 5 čísle dvouměsíčníku Listy.
Jaroslav Bican (1987) se uvádí jako politolog a redaktor Deníku Referendum (zde publikoval např. „Sociální demokracie: nic neměnit a držet při sobě“). V článku „Solidarita se nevylučuje, ale umocňuje“ kritizuje především Jana Kellera za jeho názory týkající se solidarity v souvislosti s migrační krizí a zejména ČSSD za její politiku týkající se tohoto problému. Právo na názor je samozřejmé. Ale mne zaujala jedna věta z jeho kritiky ČSSD. Píše: „Solidaritou do všech stran nemůže sociální demokracie nic ztratit, pouze získat. Z řad uprchlíků a migrantů se jednou může rekrutovat velká část voličů ČSSD.“
Rád bych věděl, jakými cestami se ubírá myšlení politologa, který soudí, že „velká část“ (tedy několik set tisíc) voličů ČSSD by se mohla takto „rekrutovat“. Tedy z migrantů, jichž se děsí celá Evropa. Jaká společnost by to zde asi musela být, jaké poměry by zde musely panovat, kde by byli ostatní občané republiky, kteří dnes volí ČSSD? Otázek bezpočet….
Druhý článek, o kterém se chci zmínit, napsal Jan Gruber (1987), který se uvádí jako publicista působící v Masarykově demokratické akademii. Publikuje rovněž i Deníku Referendum (zde o ČSSD např. článek „Atom, beton, blahobyt“). V článku nazvaném „S chudými zatočíme“ kritizuje ministryni Marksovou za novelu zákona o hmotné nouzi, která má snížit příspěvek na bydlení obyvatelům ubytoven. Nic proti názoru, který má racionální jádro, ale o příčinách problému autor nic neví. Tvrdí totiž, že lidé na ubytovnách „jsou zde nuceni zůstat z ekonomických důvodů“, když „problém je tedy v nedostatku peněz…“.
Samozřejmě nikoliv. Každý, kdo jen trochu zná realitu, ví, že lidé na ubytovnách musí platit často více než kolik by zaplatili za nájem „normálního“ bytu. Problém tedy není v penězích, ale v tom, že jim nikdo příčetný byt do nájmu nedá z důvodů, o kterých, s ohledem na falešnou politickou korektnost, chce málokdo otevřeně hovořit. Což ovšem nezmění ani sebelepší zákon o sociálním bydlení…..
Uvádím tyto dva vzájemně nesouvisející články jen jako příklad toho, jak se kritika politiky ČSSD z leva, nebo lépe od tzv. nové levice často míjí se skutečným stavem společnosti a jak je pro ČSSD osudově důležité, aby si byla vědoma toho, kam společnost kráčí, kam kráčet chce. Quo vadis ČSSD?