Pro hledání odpovědi na tuto otázku jsou, podle mého názoru, rozhodující dva dokumenty: Koncepce sociálního bydlení a Zpráva o stavu sociálně vyloučených lokalit v Ústeckém kraji.

Pro hledání odpovědi na tuto otázku jsou, podle mého názoru, rozhodující dva dokumenty: Koncepce sociálního bydlení, schválená před několika týdny vládou a Zpráva o stavu sociálně vyloučených lokalit v Ústeckém kraji, který vláda nedávno vzala na vědomí.
Schválená Koncepce sociálního bydlení počítá také s tím, že ne každý bude mít na sociální byt nárok. Stanoví se zde že „v případě, že osoby (domácnost) neplní stanovené podmínky a režim, ztrácí osoba (domácnost) nárok na poskytnutí podpory ze systému sociálního bydlení“ a dále, „v případě, že osoba či domácnost neplní podmínky, které stanoví sociální pracovník, bude ze systému sociálního bydlení odcházet“. Zákon o sociálním bydlení jistě stanoví, že o byt nemůže přijít někdo jen proto, že „sociální pracovník“ stanovil jakékoliv podmínky, ale o to zde nejde.
Již zmíněná Zpráva stavu sociálně vyloučených lokalit pak v celku realisticky konstatuje, že „problémem je sousedství sociálně vyloučených lokalit s běžnou zástavbou“, neboť „zde je jako největší problém vnímáno rušení nočního klidu a znečištění veřejného prostranství“, a že se zde často jedná o „koncentraci patologických jevů“ v důsledku čehož „dochází k eskalaci napětí mezi majoritou a minoritou…“
Je tedy zřejmé, že „sociálně vyloučené lokality“, tedy ona ghetta, nejsou obývána jen chudými lidmi, kteří si nemohou opatřit jiný byt pro svoji obtížnou sociální situaci. Chudoba k rušené nočního klidu a znečišťování veřejného prostranství (a devastaci bytového fondu), tedy k okolnostem, které eskalují napětí, rozhodně sama o sobě nevede.
Zákon o sociálním bydlení, který má být podle schválené koncepce připraven, opravdu může v některých případech pomoci lidem, kteří se ocitli v nouzi a chudobě. Ale koncepce ani v náznaku neodpovídá na otázku, která se nabízí: kdo, kde a jak ubytuje ty, kteří budou muset „odcházet“ ze sociálního bydlení, kteří „ztratí“ na sociální bydlení nárok nikoliv proto, že by se jejich sociální situace zlepšila, ale pro chování, které eskaluje, „napětí mezi majoritou a minoritou“. Nebudou tyto osoby vytvářet nová ghetta?
Schválená koncepce sociálního bydlení s existencí těchto osob prostě nepočítá. Nechybí zde vědomí souvislostí nebo si je nechceme přiznat? Opravdu bude možné, aby vše řešily jen samosprávné obce? A co stát, který za realizaci práva na bydlení především odpovídá?

Publikováno v Právu 23.10. 2015