Úctyhodná osobnost Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě v reakci na můj článek „Hledání příčin není hledáním viny“ v dopise redakci LN vyslovil myšlenku, že společnost je rozdělena na „my Češi a oni Romové“ a já úmyslně neodpovídám na zásadní otázku.

Úctyhodná osobnost, Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě, v reakci na můj článek „Hledání příčin není hledáním viny“ (LN 27. 4. 2016) v dopise redakci (LN 28. 4. 2016) vyslovil myšlenku, že společnost je rozdělena na „my Češi a oni Romové“ a já úmyslně neodpovídám na zásadní otázku: dostávají se Romové do pasti chudoby a vysoké nezaměstnanosti stejně jako ostatní občané, nebo je tu ještě jiný důvod? Příčinu toho, proč jsem na tuto otázku neodpověděl, spatřuje K. Holomek v tom, že jsem „příslušníkem establishmentu, který nehodlá a nechce hodlat vykopávat, co je zakořeněno hluboko ve společnosti“.
Lituji tohoto nedorozumění, ale není tomu tak. Odložíme-li „politickou korektnost“, k čemuž i K. Holomek vyzývá, pak nutno konstatovat, že odpověď na položenou otázku opravdu není třeba vykopávat jako něco zakořeněného, neboť tato odpověď leží doslova na ulici našich obcí. Romové jsou totiž jedinou národnostní nebo etnickou menšinou, která se ani po staletém soužití neintegrovala do majoritní společnosti. To ovšem samo o sobě nic neznamená, neboť integrovat se není žádnou povinností kohokoliv. Příčina je jinde. Rozhodně není pravdou, že by se všichni Romové vyhýbali poctivé práci, ale je pravdou, že mezi těmi, kteří se poctivé práci vyhýbají, převažují Romové. Není jistě pravdou, že všichni Romové neposílají děti do školy a nevidí potřebu děti vzdělávat, ale je pravdou, že mezi těmi, kteří tak činí, jsou Romové v naprosté většině. Není jistě pravdou, že všichni Romové ničí byty a domy, které dostali k bydlení, ale je pravdou, že v dnes vybydlených bytech a domech bydleli dříve především Romové.
Mám pokračovat? Nebo si konečně uvědomíme, že bez úsilí především samotných Romů se jejich situace u nás (a konec konců v celé Evropě) nijak nezmění? Že řeči o diskriminaci Romů jsou zpravidla jen pokusem přesunout odpovědnost za daný stav na někoho jiného? A že desítky „neziskovek“, ale i státních institucí zabývajících se romskou problematikou, musí konečně začít reálně měnit současný stav a ne ho jen na nejrůznějších seminářích, festivalech a vzpomínkových akcí brát na vědomí?
Otištěno v LN 30. 4. 2016