Bez ochoty a jisté samosprávy samotných Romů se situace nezlepší. Je totiž věcí, samotných romských aktivistů a romské inteligence, aby vytvořili silnou a věrohodnou organizaci, která pronajímateli zaručí že romský nájemník nezničí byt, který dostane do nájmu, zaměstnavateli že bez obav může přijmout do práce Roma bez nebezpečí že ten druhý den do práce již nepřijde, nebo zaručit starostovi obce, že ubytování romského etnika nebude znamenat zvýšenou kriminalitu , růst nepořádku a rušení pokojného života obce.

Jak poznáme Roma ?
V Lidových novinách ze dne 4.9 položil Karel Holomek závažnou otázku, která dala název celému článku: „ Jak chce pomoci Romům , když je nepozná? “ Má na mysli vládní Agenturu pro začleňování, z jejíhož názvu „ zmizelo slovo Rom“, neboť agentura jedná „ v zájmu voličské přízně“ a řídí se zásadou „“Romy řešme jako ostatní, kteří mají potíže“ neboť zaměřit se na Romy údajně nelze, „protože se neví jak je poznat“. Považuje to ovšem za zástupný problém, protože „kdo Roma identifikovat chce, identifikuje ho snadno“.
Má asi pravdu. Málo co degraduje statistiku jako uváděná čísla týkající se Romů: máme sledovat jak jsou vychováváni „romští školáci“, máme prý vzrůstající počet „romských vysokoškoláků“, kde kdo nám pravidelně vytýká že „diskriminujeme Romy“, ČSU nán sděluje, že 56 % Romů nemá ani základní vzdělání , 85 % Romů je nezaměstnaných, 60 % dětí umístěných v dětských domovech je romské národnosti...atd. Když jediným podkladem pro toto národnostní označení je ono Holomkovo „ kdo chce Roma identifikovat.….“, nebo oficiální definice „Romem jen ten, koho ostatní za Roma považují “. Ani samotní Romové nemají uvnitř své komunity zcela jasno. U nás v článku “Hybaj do školy“ ( Týden č. 21 str. 30), paní V.H. v diskusi o nařízeném předškolním vzdělávání dětí řekne: „ Jsem Romka, ale mezi sprosté cikány své děcko nedám“. A v Německu svaz Sinti Allianz Deutschland (jeden ze dvou německých cikánských svazů) podporuje názor, že název Romové je ve skutečnosti diskriminační, a na webových stránkách mj. píše: „Zasazujeme se o to, aby ústřední památník evropským Cikánům, kteří byli pronásledováni nacionálně socialistickým režimem, byl zbudován pro všechny Cikány a ne jen pro Romy a Sinty.
Jakýkoliv pokus o genetické zkoumání je ovšem zcela nepřijatelný . Nedávno v sousedním Maďarsku soukromá diagnostická laboratoř provedla poslanci maďarského parlamentu identifikační test DNA a následně vydala potvrzení o vyloučení jeho židovského či romského původu. To je velmi nebezpečný precendent.
Možná K. Holomek nechtě odhalil jen další rozměr politické korektnosti, která se stále více dotýká našich práv a povinností: všichni víme jak to je ( „ kdo chce identifikovat…“) ale nesmíme o tom veřejně mluvit. Přestává být totiž zcela zjevně málo důležité jak se věci skutečně mají, rozhodné je co si o nich máme myslet. A tak za situace, kdy si mohu „svobodně“ zvolit nejen pohlaví ( to se objektivně zjišťuje snad už jen ve sportu), ale i národnost a etnickou příslušnost a o tom kdo je a kdo není Rom rozhoduje (podle K. Holomka) ochota identifikace, sotva se lze divit tomu, ze tisíce obyvatel Janova, Mostu, Duchcova a dalších mají zcela jasno v tom, že to jsou právě Romové, kteří devastují byty a vytváří z části jejich obcí ghetta.
Má ovšem jen částečně pravdu K. Holomek, pokud píše, že se u nás odehrává „zápas o to jak vnímat Romy“. Děje se tak totiž v celé Evropě. Ale, řečeno sportovní terminologií, míč je na straně Romů. Bezzubá vládní agentura a dobře „prosperující“ neziskovky s tím nic nenadělají. Bez ochoty a jisté samosprávy samotných Romů se situace nezlepší. Je totiž věcí, samotných romských aktivistů a romské inteligence, aby vytvořili silnou a věrohodnou organizaci, která pronajímateli zaručí že romský nájemník nezničí byt, který dostane do nájmu, zaměstnavateli že bez obav může přijmout do práce Roma bez nebezpečí že ten druhý den do práce již nepřijde, nebo zaručit starostovi obce, že ubytování romského etnika nebude znamenat zvýšenou kriminalitu , růst nepořádku a rušení pokojného života obce. Pokud se tak nestane budou všechny antidiskriminační výzvy a poukazy na „negativní vnímání ve společnosti a nepřípustnou generalizací celé skupiny“ jen sice populárním, ale zjevným, společnost zbytečně iritujícím, mlácením prázdné slámy.
LN 18.9