A tak je snad čas se zeptat: co práva těch ostatních? Těch, kteří řádně pracují, vychovávají děti, chtějí v klidu bydlet a žít?


Občan zcela konkrétní obce ( říkejme mu „pan A.“) vlastní zde 120, ale podle některých až 200 bytů. Tyto byty dává do nájmu potřebným lidem ( a upřímně si přiznejme: lidem, kterým by nikdo jiný byt nepronajal) za nájemné které stanovil na 250.-Kč na metr podlahové plochy. Tyto peníze mu samozřejmě nikdo nezaplatí, neboť tato částka uvedená v nájemních smlouvách slouží jen k tomu, aby se navyšovala úroveň „místně obvyklého“ nájemného, podle kterého úřady vyplácejí na bydlení na bydlení sociální dávky potřebným lidem. A daří se: zatímco v obecních bytech se v Sokolově platí podle kvality bytu 33.- až 65.- Kč za metr, úřad zde vyplácí jako příspěvek na bydlení 100.-Kč za metr podlahové plochy. Takže pan A. se se svým autem čas od času zaparkuje před Úřadem práce a od nájemců svých bytů vybere úřadem poskytnutý sociální příspěvek na bydlení a současně jim prodlouží nájemní smlouvy na další měsíc. Každý měsíc tak získá 720.000.- až 1.000.000 Kč.
To co pan A. provádí ovšem není zaměstnání a tak pan A je, zcela v souladu s našimi zákony, přihlášen jako nezaměstnaný na Úřadu práce. Tento úřad mu samozřejmě vyplácí podporu nezaměstnanosti a platí ( nebo platíme ?) za něho příslušná pojištění.
O byty „svých“ nájemců se pan A. nestará a proč také? Pokud byt není řádně vybaven úřad práce poskytne potřebnému nájemci na zařízení bytu až 65.000.-Kč. Když se ten po nějaké době vystěhuje, poskytne úřad na vybavení bytu stejnou částku novému nájemci znovu.. O svůj byznys ovšem pečuje: kupuje další byty v místech, která se mění ve vyloučenou lokalitu, neboť stačí do domu nastěhovat „příslušnou“ rodinu se kterou je soužití v domě nemožné a za pár měsíců jsou další byty volné samozřejmě lacino. A noví potřební se mohou přistěhovat. Pan A. nedávno dokonce organizoval nábor nových nájemců v jiných částech republiky ….
Obec se ovšem brání jak může: nedávno využila, jako mnoho dalších obcí v republice, možnost, kterou jí zákon poskytl, totiž přijala „opatření obecné povahy“, kterým znemožnila, aby příspěvek na bydlení byl vyplácen nově se přistěhovavším nájemcům – tedy ovšem ve skutečnosti panu A. Proti tomu s ovšem postavila řady ochránců práv („jak můžete odebrat právo na sociální příspěvky potřebným lidem?) a Ústavní soud tuto možnost patrně zruší.
Bude tak jen pokračovat ono legislativní šílenství spočívající v tom, že parlament čas od času přijme opatření, která na čas obcím v těchto situacích pomohou, ale která neřeší celý tento problém, jeho příčinu nejsme ochotni si přiznat. Opatření, která vzápětí Ústavní soud musí zrušit: zákaz sedě ta lavičkách ( jak můžete někomu odebrat právo sednout si na lavičku?), zákaz pobytu (jak můžete takto omezit svobodu pobytu?) a nyní i omezení sociálních dávek….
Zdaleka samozřejmě nejde jen o o jednu obec, taková situace a takových pánů A. je republice mnoho. A tak je snad čas se zeptat: co práva těch ostatních? Těch, kteří řádně pracují, vychovávají děti, chtějí v klidu bydlet a žít? A jsou stále méně ochotni se na toto mlčky dívat?
Právo 1.3