Jde zde totiž o zcela zjevnou záměnu rovnosti a stejnosti, což je, žel, častou součástí představ těch, kteří se považují za novou, lepší a pokrokovější levici. Lidé jsou si rovni, ale nejsou stejní a pokud toto nebude pochopeno budou někteří stále častovat společnost výtkami o diskriminaci a o nedostatku svobody.

Sňatky LGBT: o lesk opravdu nejde.

O navrácení ztraceného lesku manželství prý bude dosaženo podstatnou změnou občanského zákoníku, která umožní uzavírat manželství i gayům a lesbám. Alespoň to v Právu tvrdí zástupkyně Koalice pro manželství (Lucie Zachariašová, Michela Pixová: „Gayové a lesby navrací manželství zašlý lesk“, Právo 6.9). Zákonodárné iniciativy pouze navracející něčemu „lesk“ opravdu nepotřebujeme a o nic takového v návrhu, který bude Sněmovna v nadcházejících měsících projednávat, opravdu nejde.

Odhlédnu li od zcela zjevného rozporu v argumentaci autorek, když na straně jedné tvrdí, že „pro velkou část mladých lidí manželství už pěknou řádku let představuje přežitek, který jim v životě nechybí“ a na straně druhá tvrdí, že pokud novela nebude přejata bude to útok na „rovnost či svobodu jednotlivce“ a zejména odhlédnu-li od obvyklých nepravd, které debatu o tomto problému provázení (novela prý umožní „plnohodnotný život, stát se vdovou a vdovcem“ a zajistí „ušité penzum sociálních jistot“) k jejichž dosažení opravdu není třeba přepracovávat občanský zákoník a konečně odhlédnu-li od zavádějících tvrzení že jde o boj nepřejících „konzervativních kruhů“ se „silnou podporou církví samozřejmě v čela s tou katolickou“ a „levicové části politického spektra“, pak mne v článku zaujala tvrzení o tom, že snaha o úpravy práv a povinností pro různé skupiny osob jsou „v rozporu a myšlenkou jednoduchého a dobře fungujícího státu“ neboť „ vyrovnat všechna práva v registrovaném partnerství“ by prý vedlo k tomu, že by stejnopohlavní páry byly ponechány „ve speciální kategorii…“.

Jde zde totiž o zcela zjevnou záměnu rovnosti a stejnosti, což je, žel, častou součástí představ těch, kteří se považují za novou, lepší a pokrokovější levici. Lidé jsou si rovni, ale nejsou stejní a pokud toto nebude pochopeno budou někteří stále častovat společnost výtkami o diskriminaci a o nedostatku svobody. Při vědomí, že každý příklad je nepřesný, dovolím si přesto jeden uvést: Wikipedie uvádí, že hokej je kolektivní sport, ve kterém soupeří dva týmy mezi sebou a snaží se dostat puk nebo tvrdý míček do soupeřovy branky pomocí hokejek. To však pro pochopení toho o co jde, nemůže stačit. Máme lední hokej, pozemní hokej, inline hokej, hokejbal atd. atd. Stejně tak pro spolužití dvou lidí máme různé formy: manželství pro páry, jenž tvoří muž a žena a registrované partnerství pro páry stejného pohlaví. Pozemní hokejisté se nemohou pohybovat na bruslích a stejnopohlavní páry nemohou spolu mít děti. Je to jasné, logické a nikdo příčetný v tom, žádnou diskriminaci spatřovat nemůže. Jde jen o popis zjevné odlišnosti nebo různosti, pro kterou však není vhodné používat stejný termín.

S myšlenkou jednoduchého a fungujícího státu souzní především obecně pochopitelné právo, kde pokud možno každému je jasné, co právní termín znamená., co si má pod ním představit. Pokud muž řekne, že má manželku je to zcela jasné stejně, jako když žena řekne, že má partnerku. Představa autorek, že pokud bude umožněno aby muž říkal že má manžela a žena bude moci říkat, že má manželku, bude obecnému pochopení a jasnosti práva pomoženo, pak se mýlí.

Ve Wikipedii se také dočítám, že „lidově se termín hokej používá ve spojení "mít v něčem hokej", tj. mít v něčem nepořádek, chaos“. A tak se do podivných novel našeho základního civilního právního předpisu raději neopouštějme. Abychom v právu neměli hokej….

Právo 7.9.