Znalosti, politická odvaha a kůže na trhu, to je to, co dnes ČSSD potřebuje především.


Nejsem členem ČSSD, neboť ohledem na funkci, kterou nyní vykonávám jsem musel členství přerušit, ale i tak patřím k těm, kteří si přejí, aby tato strana byly významnou, dění ve státě ovlivňující politikou silou. Její současné problémy jsou však mnohem hlubší než se mnohý zdá a dokonce hlubší než plynulo diskuse na právě proběhlém zasedání jejího vrcholného orgánu.
Ten problém spočívá v tom, že žádná politická strana, která po mnohaleté účasti ve vládě utrpí volební porážku, která bezpochyby se předchozího způsobem vládnutí souvisí, nemůže obnovit důvěru voličů pouze tím, že se, bez dalšího účastní na vládě další. Aniž by před tím kriticky zhodnotila své minulé vládnutí. A obavám se, že ČSSD se to, přes některé nesmělé pokusy, zatím příliš nedaří. Musela by totiž zcela otevřeně pojmenovat konkrétní chyby jichž se dopustila a současně veřejnosti předkládat řešení, kterými je chce působením v nové vládě napravit. Sdělit voličům co konkrétního chce ve vládě posazovat. A do toho se zatím nikomu nechce.
Tak jakýmsi zlatým hřebem minulé vlády ČSSD měl být zákon o sociálním bydlení. Zákon, který však předložila ministryně Marksová byl odmítnut nejen opozicí, ale především vlastními starosty za ČSSD, kteří viděli jeho neprostou nereálnost. Pak ovšem nyní musí ČSSD urychleně především veřejnosti – nejen pouze vládě - předložit vlastní návrh takového zákona (má-li jej) nebo seznámit ji s jiným návrhem jak řešit narůstající krizi v bydlení. A nečekat, až tak učiní jiní. Ten kdo chce oslovit voliče, musí hledat nová řešení. Zdanění prázdných bytů? Nájemní smlouvy ne na měsíc ale nejméně na tři roky? Regulovat výši nájmů? Zakázat airbnb ? Možná příliš radikální nápady, ale co si počít, když ty dosavadní selhávají ?
S tím souvisí další problém. Ministr Dienstbier ( abychom byli spravedliví tak i s mnoho dalšími v nejrůznějších funkcích) významně přispěl k tomu, že většina obyčejných lidí má za to, problematika ochrany lidských práv je jich příliš netýká, že ta jsou jen pro menšiny nebo zvláštní jedince. Z ČSSD, má-li být věrohodná, musí k současné situaci u nás, k situaci ve vyloučených lokalitách a ke všemu co s touto problematikou souvisí a co otravuje život mnoha našim občanům v obcích, zaznít obyčejným lidem srozumitelné slovo. Nebo si myslíme, že autoritě lidských práv a postavení menšin u nás pomůže stav, když jeden vyjde v tisku zpráva, že ředitelé škol protestují proti požadavku na evidenci romských žáků, protože přece takové evidence Romů by byla rasismem a druhý den vyjde v tisku zpráva, že 60 romským školákům bylo poskytnuto stipendium, jak se stalo před několika dny? Kdy presidentu republiky je vyčtena nepravdivost sdělení o 10% pracujících Romů, když přece žádné statistiky o etnicitě pracujících nejsou shromažďována a současně je naopak přiznána pravdivost tvrzení organizaci Romea, že pracuje 70 % Romů. Opakovat bláboly a fráze hodící se snad do TV pořadu „Máte slovo“, řešení jen komplikují.
V sobotním Právu předseda Hamáček řekl, že ČSSD se musí věnovat tématům, která lidi trápí: „máme 120 tisíc seniorů v exekuci a řadu maminek, které nemohou dětem zaplatit školní obědy“. Jistě vážný problém, ale ČSSD se musí zabývat především příčinou proč se tak děje. Proč mají „maminky“ málo peněz anebo proč je musí vydat na něco jiného, takže na ony obědy nezbývá? Proč senioři upadají do exekucí? Jsou jejich příjmy takové, že se bez půjček neobejdou nebo si počínají nezodpovědně jak oni tak půjčující bankovní instituce? Znalosti, politická odvaha a kůže na trhu, to je to, co dnes ČSSD potřebuje především.