Název článku nemá připomenout nějaké historické výročí, ale je číslem označujícím jedno z ustanovení občanského zákoníku, které mělo přispět ke slušným poměrům v bydlení.


Název článku nemá připomenout nějaké historické výročí, ale je číslem označujícím jedno z ustanovení občanského zákoníku, které mělo přispět ke slušným poměrům v bydlení. Stanovilo totiž, že „ na návrh osoby odpovědné za správu domu nebo dotčeného vlastníka jednotky, může soud nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který porušuje povinnosti uložené mu vykonatelným rozhodnutím soudů způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím práva ostatních vlastníků jednotek“.
Jistě jde o potřebné ustanovení, neboť nepřijatelně se chovající vlastníci bytů jsou jednou z příčin nejen vzniku vyloučených lokalit a tedy devastace části našich obcí, ale i toho, co nepřesně nazýváme „obchodu s chudobou“. Totiž stavu, kdy vlastník bytu (jednotky) v bytě sám nebydlí, dává ji do nájmu jiným občanům a po té ho již nezajímá nic kromě příjmů z tohoto nájmu.
Šlo však o ustanovení, které v praxi nebylo využíváno, neboť získat potřebné rozhodnutí soudu bylo, nejen časově, obtížné. Nyní vláda předkládá novelu tohoto ustanovení ( v Poslanecké sněmovně tisk. Č. 411), ale řekněme rovnou: je to jako ono „ z bláta do louže“. Na straně jedné je zde sice odstraněna podmínka, že žalobu lze podat až po pravomocném rozhodnutí soudu (nově se totiž stanoví, že „… na návrh osoby odpovědné za správu domu může soud nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který přes písemnou výstrahu porušuje své povinnosti…“), ale novela překvapivě a zcela nově stanoví, že s podáním návrhu na prodej jednotky „ musí vyslovit svůj souhlas vlastníci jednotek většinou všech hlasů a většinou všech vlastníků jednotek“. A v tom ovšem může být v konkrétních lokalitách, kde bude takových patření zapotřebí zásadní problém.
Především vůbec není jasné, proč by s prodejen měli ostatní vlastníci vyslovovat souhlas, když se jejich to nikterak netýká a když nemohou vyslovit souhlas s nabytím takového vlastnictví. Ale hlavně v praxi může být získání takové většiny mimo realitu. Příklad z litvínovského sídliště Jarov (proti kterému je bydlení v Chánově, tolik zpopularizované TV seriálem Most téměř rájem) : dům ve které je 73 bytových jednotek, ale jen 9 z nich je vlastněno těmi, kteří zde skutečně bydlí. Ostatní vlastníci, většina z nich pochází ze států, které kdysi byly součástí Sovětského svazu, své byty pronajímá způsobem, který nazýváme již zmíněným „obchodem s chudobou.“ Jak chcete v takovém domě získat nadpoloviční souhlas s čímkoliv?
Je jistě dobré, že si vláda uvědomuje důležitost změn některých ustanovení nejen občanského zákoníku, ale i zákona o obchodních korporacích (bytových družstev), ale situace vyžaduje odhodlání k radikálním změnám, odpovídajícím současnému nedobrému stavu. Ale promyšlených odpovídajících realitě, ve které se nejen právní řád, ale celá společnost, pokud jde o bydlení, nachází.
Právo 20.3