O čem to tedy dnešní představitelé města hovoří?

Situace kolem „Sloupu“ na Staroměstském náměstí v Praze se ukazuje jako jeden z mnoha dalších dokladů o rozdělení společnosti a to nejen pokud jde o současnost, ale u pokud jde o výklad naší české historie. Ale - a to se mi zdá mnohem závažnější – ukázala malý respekt k platnému právu, o jeho znalosti raději nemluvě. Úvahy zainteresovaných osob, včetně pražského primátora ( „Hřib: Sloup ne, petiční stránek nevadí“, Právo 18.6) o tom, že stavba má sice stavební povolení, ale nemá „souhlas vlastníka“ to dokládají více než dostatečně. Jak už to bývá, je to všechno trochu jinak…

Dne 21.6 2017 vydává odbor výstavby Úřadu městské části Praha 1 „Rozhodnutí o umístění stavby“ označené jako „ Výstavba obnoveného Mariánského sloupu v Praze 1 na Staroměstském náměstí“. V tomto rozhodnutí je uvedeno, že souhlasné stanovisko s touto stavbou vydal i odbor památkové péče Magistrátu hl. města Prahy ( 28.7.2014) a vlastník pozemku par cč. 1090, k. u. Staré město, Hl. město Praha, vydal svůj souhlas s realizací stavby dne 15. 7. 2013. V tomto rozhodnutí je výslovně uvedeno, že stavba „nebude vyžadovat stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu“.

O čem to tedy dnešní představitelé města hovoří? O tom, že v domě vydání tohoto rozhodnutí byla politická situace jiná a nynější vedení města má jiný názor? A tedy že právní rozhodnutí vydané před volbami po volbách již neplatí? To by pro stabilitu práva asi nebylo dobré. Nebo o tom, že tehdy bylo rozhodnutí vydáno jaksi pokoutně a nikdo o něm do dnešního dne nevěděl? A už tehdy bylo vlastně v rozporu s politikou a záměry vedení města? Jak je tedy vlastně město spravováno? Zájemci o stavbu prý nemají souhlas Technické správy komunikací se vstupem na pozemek. To jako že vlastník vydá souhlas se stavbou na svém pozemku, ale nedá souhlas s přístupem na něj?

Toto rozhodnutí nemělo být nikdy vydáno, ale pokud ano nemůžeme se tvářit, že neexistuje. Na straně druhé ovšem to, že si někdo soukromě vytesá sochu a hodlá ji umístit uprostřed exponované části hlavního města s odůvodněním, že něco podobného zde před sto lety stálo, také zrovna o uvážlivém přístupu nesvědčí. A že k tomu je zneužito náboženské přesvědčení lidí ke smutnému koloritu celé věci jen přispívá…

Celá situace je ovšem významně dotčena novým občanským zákoníkem, který nově stanoví, že stavba je součástí pozemku, tedy že vlastník pozemku se ze zákona stává vlastníkem stavby. I kdyby tedy nakrásně se dnešním příznivcům obnovení „Sloupu“ jeho realizace podařila, jde o stavbu na cizím pozemku, stavbu, která bude ve vlastnictví majitele pozemku, tedy Hl. m. Prahy. A tento vlastník by ji tedy mohl kdykoliv odstranit. K ničemu dobrému dnešní vzrušení nepovede…

Právo 19.6.