Zdá se, že termín „nezávislost“ se stává jedním z hitů české politiky a – s ohledem na téměř každodenní hysterii, ve které se tato politika nahází - se stává jedním z mnoha příčin neladu, nesvornosti a nepochopení.

Co však může znamenat nezávislost v politice, kde příchylnost k politickým subjektům je základem jakékoliv smysluplné politiky? Co může znamenat nezávislost ve státní správě, když již z povahy věci je zřejmé, že se zde nutně musí jednat o funkční závislost právě na státu?

Každý snad chápe, že státní správa musí být vykonávána profesionály a to bez momentálních nálad a vlivu politiků nemající oporu ve znění zákonů. Ale znamená to snad, že by se občané ve jménu „nezávislosti“ institucí měli vzdát svého podílu na státní moci, kterou v zastupitelské demokracii vykonávají prostřednictvím svých volených zástupců? V demokratických státech si přece občané vybírají představitele státu právě proto, aby jimi byl stát řízen a ovlivňován. Opravdu si však občané přejí, aby jejich stát byl řízen těmi, kteří nejsou determinování tímto demokratickým výběrem? K čemu by pak takový byl? Nebo má opravdu platit, že pokud by svobodné volby měly opravdu něco rozhodnout, dávno by byly zakázány?

Není volání některých politiků po “nezávislosti“ toho neb onoho státního orgánu jen snahou o vytvoření situace, kdy by současná politická representace nemohla realizovat své představy k jejichž realizaci byla volbami povolána? Těžko se někdy takové otázce ubránit...

Nezávislost, podobně jako závislost nutně vyvolává otázku na čem ona závislost nebo nezávislost existuje nebo neexistuje. Je státní úředník cítící se nezávislí na státu, tedy na politické moci, ještě státním úředníkem? Nebo je jen jakýmsi „mudžahedínem“, vykládajícím si zákony nezávisle po svém a realizujícím své vlastní představy podle rádoby své vůle? Navržená novela stavebního zákona předpokládá vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který by měl o stavbách rozhodovat nezávisle na místních vlivech starostů a občanů. Opravdu to chceme? Názor společnosti architektů a inženýrů na rekonstrukci libeňského Janákova mostu byl pražskou radnicí odmítnut s odůvodněním, že nejde o názor, který je dostatečně nezávislý. Proč by měl být?

Největší diskuse se dnes vedou kolem nezávislosti státního zastupitelství. Je-li však něco noční můrou odpovědných demokratických politiků, pak to je politické kontrole se vymykají kterákoliv součást výkonné moci, především ovšem ta její část, zabývající se úkony souvisejícími s trestním stíháním.

Jsou vyslovovány názory, že by této nezávislosti prospělo oddělení státního zastupitelství od moci výkonné, kam dosud podle Ústavy patří a s tím související i změna Ústavy nebo o vytvoření nezávislého orgánu s vlastním rozpočtem jako má např. NKU Nelze však při těchto úvahách podle mého názoru zapomínat na to, že trestní politika je důležitou a sotva přehlédnutelnou součástí programů politických stran a pro politické představitele volené občany by asi mělo být obtížné zcela se zbavit odpovědnosti za stav veřejné žaloby, trestní politiky a konec konců i nezávislé justice.

I při takovém oddělení státního zastupitelství od moci výkonné se otevírá otázka odpovědnosti státních zástupců, když počet osvobozujících rozsudků nezávislých soudů po mnoha letech projednávání žalob nezávislého státního zástupce není nikterak přehlédnutelný stejně tak, jako počet milionů vyplacených jako náhrady osobám, které byly nezákonně státními zástupci stíhání. A v nedávné době navržený institut vyšetřujících soudců, kteří by měli vyšetřovat pochybení státních zástupců pak znovu jen otevírá otázku zase jejich nezávislosti…

Tedy nic jednoduchého a rozhodně ne snadno řešitelného pomocí politickými emocemi, amatérskými chvilkami nebo letenskými setkáváními. Současný počet „znalců“ našeho i evropského ústavního práva na našich sociálních sítích, majících k dispozici jednoduchá a rychlá řešení (často, žel pochvalně adorovaných i částí politiků) spíše děsí, než těší.

Právo 9.7.