Jde mi zde nikoliv o chování politiků, ale o to, aby práva občanů nebyla ani v nouzovém stavu omezována více než je nezbytně nutné a než zákonodárce zamýšlel.

V minulých dnech jsem si dovolil zde publikovat právní názor, který však v hysterické atmosféře, která ve společnosti panuje byl některými nepochopen a možná i zneužit. Tedy znovu: je pravdou, že zákon o nouzovém stavu umožňuje vládě zakázat " vstup, pobyt a pohyb" kohokoliv v jakýchkoliv prostorách. Ale tímto směrem vláda nepostupovala. Ve vládním nařízení týkající se restauračních a obdobných zařízení vláda výslovně zakázala jen "přítomnost veřejnosti". Nejen z úmyslu zákonodárce, kterému zde šlo jen o omezení sociálních kontaktů, ale i z jazykového výkladu tohoto právního předpisu plyne, že nejde o absolutní zákaz vstupu do těchto prostor, tedy např. že by v těchto prostorách nemohly probíhat třeba údržbářské nebo úklidové práce, nebo dokonce přestavba těchto prostor k jinému účelu. Jde mi zde nikoliv o chování politiků, ale o to, aby práva občanů nebyla ani v nouzovém stavu omezována více než je nezbytně nutné a než zákonodárce zamýšlel.