V jak zřetelně pevných rukách je pak ochrana ústavnosti v naší zemi? Dobrého světla opravdu není přes příliš…

Spatné zprávy a jedna dobrá
Má samozřejmě pravdu P. Rychetský, pokud dospěl k názoru, že víc než tříletá prodleva s vyslovením volebního nálezu, prodleva, kterou nelze vysvětlit ničím rozumným a už vůbec ne akademickou pečlivostí soudce – zpravodaje, jak sám tvrdí, nevrhá na tento soud „příliš dobré světlo“. Stejně špatnou zprávou o tomto soudu ovšem jsou nebývala příkrá hodnocení volebního nálezu ze strany čtyřech jeho členů. Slova o vrcholu arogance a nebývalé nejistotě do které jsou občané vrženi, odtud neslyšíme často….
Není to všem jediná špatná zpráva týkající se této instituce. Před několika dny rozhodoval tentýž soud o tom, zda se spolky občanů mohou či nemohou účastnit stavebního řízení, tedy v podstatě o tom, zda lidé mají právo se vyjádřit k tomu, co se v jejich okolí bude stavět. Soud rozhodl tak, že spolky toto právo nemají, neboť se později mohou obrátit na soud. Nechci – ač bych mohl a rád- polemizovat s takovým právním názorem, ale není snad další špatnou zprávou to, že z patnácti hlasujících soudců jich sedm mělo odlišný názor a přesto byl nález vyhlášen? V jak zřetelně pevných rukách je pak ochrana ústavnosti v naší zemi? Dobrého světla opravdu není přes příliš…
A nejde jen o soud ústavní. Není snad špatnou zprávou, když předseda volebního senátu Nejvyššího správního soudu sdělí národu, že, pokud se poslanci a senátoři nedohodou na způsobu rozdělování mandátu po volbách, je tento senát - zcela ignorujíc základní atribut demokratického uspořádání státu, totiž dělbu moci -, ochoten sám mandáty politickým stranám rozdělovat? Není to spíše důvodem ke znepokojení?
Slyším- li od předsedy Senátu slova o tom, že on chápe rozhodnutí ÚS tak, že politická strana má dostat tolik procent mandátů kolik procent hlasů jí ve volbách voliči dali, lze to jistě považovat za špatnou zprávu, neboť není dostatečně chápáno, že účelem voleb není jen zjistit stav volebních referencí a nálad volič, ale také sestavit funkční vládu, schopnou řídit stát.
Ale na závěr jedna zpráva dobrá: ze všech možných stran nyní slyšíme, že hlasy všech voličů mají stejný význam a musí mít stejnou váhu. Není to snad dobrá zpráva po letech, kdy nám, často titíž lidé říkali, že hlasy voličů nemohou mít stejnou váhu, když např. hlasy pro presidenta Miloše Zemana mají nižší úroveň, neboť jej mohli volit jen dezinformovaní venkované, na rozdíl od hlasů pro jeho protikandidáty, což byly hlasy rozumu a elit? A co tem pohrdavý úšklebek nad hlasy občanů volících prý „nedemokratické“ a dokonce „polofašistické“ strany? Jen aby nám toto vzedmuté moralizování nad volebními hlasy vydrželo alespoň do těch voleb…

Právo 8.2