Bude to opět jen na nás, co budeme považovat, nebo lépe chtít považovat za pravdivé a čím se budou řídit naše postoje? Třeba už v příštích volbách?

Francouzský vědec Etien Klein uveřejnil na sociální síti fotografii kolečka salámu s tím, že jde o fotografii nám nejbližší hvězdy Proxima Centauri. Prý to byl jen žert a výzva k tomu, aby lidé příliš nevěřili autoritativním tvrzením „Ukazuje se, že na sociálních sítích mají fake news větší úspěch než pravdivé informace“ řekl prý autor tohoto „žertu“. A sklidil potlesk, jak to prý pěkně nandal těm, kteří stále hledají nějakou „pravdu“ a nemohou se rozhodnout pro to pravé. Těm nebezpečným sdílečům dezinformací, kterými se musí zaobírat už nejen policie, ale dokonce i BIS!

Obávám se ale, že tak jednoduché to nebude. Není přece tomu tak dávno, kdy jsme na počátku pandemie koronaviru na sociálních sítích a vůbec ve veřejném prostoru mohli slyšet a číst nejrůznější expertní názory komentátorů, lékařů, epidemiologů, datových vědců. Názory často zcela protichůdné. Co byl názor, co desinformace, co sdělení vědeckého poznatku? A bylo, nebo i v budoucnu bude opět jen na čtenářích novin a konzumentech sociálních sítí, aby sami posoudili co je ono „kolečko salámu“ a co „pravdivá informace“?

Lidé v minulosti neměli mnoho možností jak posoudit věrohodnost informací, které se k nim dostali. Ve věcech dotýkajících se jejich každodenního života spoléhali na vlastní rozum, determinovaný jejich zkušenostmi. A měli autority, kterým věřili a které formulovali jejich postoje. Tyto doby jsou dávno pryč. Namísto důvěryhodných autorit slyšíme jen vzájemně se vylučující hluk expertních a poloexpertních postojů, který nás nutí, abychom sami „pro sebe“ rozhodovali ve věcech, o nichž by raději měli rozhodovat odborníci. Ale kteří? Zřetelně cítíme, že ani organizace cíleně zřízené pro řešení problémů tak nečiní: Agentura pro sociální začleňování je zcela bez vlivu na jakékoliv začleňování ve vyloučených lokalitách, navíc o problému, který je třeba řešit víme přece více my, kteří zde žijeme, než „experti“ z Prahy. Ne?

Z nedostatku praktické možnosti ověřit si skutečné vědecké poznatky používáme vědeckou terminologii bez vzájemné shody na obsahu pojmů. Tak hovoříme nejen o pandemiích, neurózách, fobiích, ale i o rasismu, xenofobii, nacismu a fašismu. A nálepkujeme: sluníčkáři, vzdělaní voliči z velkých měst, venkované… a jen tak zvyšujeme až fatální míru vzájemného neporozumění.

Navíc: neposuzujeme jako pravdivé nebo „pravdivější“ raději a spíše to to chceme slyšet než to, co slyšet nechceme? A nejde o jednotlivosti, ale o zásadní směřování lidské společnosti. Nebo snad nemáte z aktuálních zpráv o dění ve světě dojem, nebo alespoň zrnko pochybnosti o tom, že vše co jsme dosud dělali je špatně? Když jsem před lety kandidoval na funkci veřejného ochránce práv, řekl jsem ve Sněmovně poslancům, že jsou první generací politiků, kteří nemohou říct svým voličům, že jejich děti se budou mít lépe. Byl jsem upozorněn, že tváří v tvář poslancům kandidujícím a voleným pro heslo „Ano, bude líp“ to nebylo příliš taktické.

Ale není snad pravdou, že bychom raději souhlasili s těmi, kteří říkají že nic zvláštního se neděje, zásobníky jsou naplněny, inflace zmizí, růst se vrátí, dvě, tři zimy přežijeme, něž těm, kteří píší o konci naší západní civilizace, o tom, že je zapotřebí, třeba v důsledku klimatických změn, se rozejít s představami, které jsme měli za nezpochybnitelné? Bude to opět jen na nás, co budeme považovat, nebo lépe chtít považovat za pravdivé a čím se budou řídit naše postoje? Třeba už v příštích volbách?