Což konec konců ve svých důsledcích omezuje demokratické rozhodování, neboť o tom, co je „zařazeno“ mezi lidská práva se již nehlasuje? Nemyslím si to….


Dobří lidé
Slovinská filosofka Alena Zupančičová kdysi napsala: „Dochází k obrovskému nárůstu toho, co můžeme nazývat biomorálkou (jakož i morálkou citů a emocí), která propaguje následující fundamentální axiom: člověk, který se cítí dobře je dobrý člověk, člověk, který se cítí špatně je špatný člověk“.
Neodpovídají snad tato slova tomu, jak dnes mnozí charakterizují současný stav společnosti, resp. tomu jak se dnes v ulicích měst a na sociálních sítích projevuje občanská společnost? Je možné souhlasit nebo nesouhlasit, je jistě možné podivovat se nad tím, co vše je součástí oné občanské společnosti, po jejíž aktivitě často voláme. Ale rasance, s níž někteří přisuzují nejen politické názory a postoje, ale i lidské a morální vlastnosti těm, kteří se z celé řady důvodů necítí dnes příliš dobře, je cestou spíše k občanské válce než klidu a pořádku. Tedy hodnotám, které začínají být dokonce součásti probíhající presidentské kampaně. Přiznávat občanům jen právo „mít strach“ se mi zdá málo…
Představa o morální nadřazenosti těch, kteří bezstarostně ve veřejném prostoru dělí věci na dobré a špatné, staré a nové, bez ohledu na situaci lidí a světa, která se proměňuje každý den, je znepokojující. Mám s tím své osobní zkušenosti. Poslanec Jan Lacina (poslanec a místopředseda STAN) na otázku redaktora v pořadu ČT24 v čem vidí příčiny nedávných „událostí“ na úřadu ombudsmana říká: „ Když bych to řekl trošku ostřeji, tak mně se zdá, že to je souboj starého a nového světa. Pro mě pan Křeček je symbolem opoziční smlouvy“. Odhlédnu-li od toho, že ve společnosti, jejíž jistá část už ani neví, co se stalo v srpnu 1968 nebo v listopadu 1989 patrně nikoho nevyděsí to, že někdo je označován za symbol jakési „opoziční smlouvy“, je jistě důvodné se ptát, co je to ten nový svět, který se střetává se světem starým a zda to současně znamená, že ten nový svět je světem lepším, světem ve kterém se lidé cítí dobře jsou tedy těmi lepšími lidmi?
Má to snad být ta obecná ztráta téměř všech jisto, která charakterizuje současný stav společnosti? Má to být důvodem k potlesku nad banalizací a rozbředlosti lidských práv způsobených snahami oddělit společenské vědy od biologických a antropologických konstant člověka, což vede někdy až k chimérickým požadavkům třeba na sňatky osob stejného pohlaví, společným záchodům pro muže i ženy a možnosti k výběru ze 40 pohlaví? Kde vážné společenské a občanské problémy jsou představovány jen jako důsledek diskriminačních a rasistických postojů nejen těch, kteří poukazují na to, že za 30 uplynulých let jsme žádného skutečného pokroku neučinili, ale i širokých vrstev občanů. Což ovšem vylučuje pochopení příčin těchto problémů, natož pak nalezení možnosti jejich řešení a jen přispívá k těm téměř každodenním „blbým náladám“ v našich obcích a městech?
Má být dokladem o příchylnosti ke starému světu (nebo dokonce důsledkem opoziční smlouvy) reservovaný přístup ombudsmana k málo pochopitelně formulovaným požadavkům na klimatickou nebo genderovou rovnost? Nebo k té „moderní“, stále se rozšiřující koncepci lidských práv, ve které, na rozdíl od práv občanských jsou tato lidská práva zcela odtržena od jakékoliv odpovědnosti nebo povinností? Což konec konců ve svých důsledcích omezuje demokratické rozhodování, neboť o tom, co je „zařazeno“ mezi lidská práva se již nehlasuje? Nemyslím si to….

Lidové noviny 23.9