Hlavním problémem nového zákona je však to, že bez povšimnutí zatím zůstává ta převažující pracující generace, zejména mladých lidí, o kterých se zmínil i president republiky ve svém novoročním projevu, která nežádají finanční pomoc či podporu v nájmu nebo podnájmu, ale chtějí si sami své bydlení zaplatit za dostupnou cenu.

Zákon o bydlení?
Je jistě třeba ocenit, že ministerstvo pro místní rozvoj učinilo první kroky k právní úpravě bydlení u nás. Bude to ovšem klopýtavé, když už první oznámené nesmělé kroky byly na sociálních sítích některými označeny jako příliš „komunistické“. Vláda ve svém programovém prohlášení slíbila zákon o sociálním bydlení, ale tím navrhovaný zákon rozhodně není a nevím, zda se na něm dá stavět bytová politika v budoucích letech, jak mnozí usuzují. Zákon je ve skutečnosti určen jen k evidenci těch, kteří jsou bez bytu, nebo kterým ztráta bydlení hrozí a k jejich nabízení různým pronajímatelům. Ale ani těm zákon příliš nepomůže, protože neukládá nikomu povinnost byt poskytnout a je založen jen na dobrovolnosti pronajímatelů. Jako je tomu ostatně i dnes...
Některá očekávání spojená s novým zákonem se mi zdají až příliš optimistická. Garance pronajímatelům mohou být jistě pro ně motivující, ale náhrady za dluhy na nájemném nebo statisíce za vybydlené byty by se časem mohli stát pro obce velkým problémem.
Termín „obvyklý nájem“ je však u nás zcela devastován: pokud soud nebo kdokoliv jiný potřebuje zjistit cenu v místě obvyklou dotáže se několika realitních kanceláří za kolik byty nabízejí na trhu a z těchto cenových nabídek stanový „obvyklý nájem“. Ale ze všech nájemních bytů jsou na trhu pouhá čtyři procenta a tyto tržní nabídkové ceny bytů u nás určují “obvyklý nájem“! Se změnou tohoto stavu např. s vytvořením v Německu nebo Rakousku exitujícího „zrcadla nájemného“ které umožňuje stanovení skutečně obvyklého nájmu, tedy s přihlédnutím ke všem nájmům v obci, zákon nepočítá. Naopak zákon hovoří o nájmu podle „cenových map“, ale ty mají, podle sdělení ministerstva jen sledovat „nabídkové ceny“ a jsou tedy zbytečné. Nabídkovou, tedy tzv. „tržní cenu“ si každý zjistí sám i bez mapy…
Bydlení u nás patří k nejdražším v Evropě. Problémy jsou nejen s vysokou cenou nájmů, ale i s existencí nájemních smluv uzavíraných na dobu určitou a i existence tzv. vyloučených lokalit. S těmito základními problémy má být novým zákonem učiněno málo.
Naprostá většina nájemních smluv, je u nás uzavírána na krátkou dobu určitou. Toto „řetězení“ nájemních smluv nemá obdobu nikde v Evropě! Zpravidla je to odůvodňováno potřebou ochrany pronajímatele před nájemci, kteří se nechovají řádně. Kdyby tomu tak ovšem bylo, znamenalo by to, že kvůli několika procentům špatných nájemců je ohrožováno nájemní bydlení řádných rodin. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Ochrana nájemce i pronajímatele by přece mohla spočívat v jednoduché právní úpravě totiž ve smlouvě na dobu určitou, která by stanovila právo nájemce na její prodloužení, pokud bude řádně plnit své povinnosti. Spíše tedy půjde o to, že nájemci u „nové smlouvy“ bude možné nájem zvýšit. Zákonem navrhované prodloužení současného stavu na 3-4 léta problém neřeší.
Vyloučené lokality se týkají asi tří procent obyvatel a jsou problémem spíše morálním. Jsou tvořeny složitou kombinaci etnicity, snahy žít vlastním způsobem života a rozsáhlou šedou ekonomikou. Hlavním jejich problémem není rasismus českého národa, nýbrž otázka, čím je nahradit, pokud je jejich obyvatelé vůbec chtějí opustit.
V souvislosti s vyloučenými lokalitami se často hovoří o „obchodnících s chudobou“ Je to velmi nepřípadný termín. Tito lidé přece vůbec neobchodují s chudou těch, kteří v jejích domech bydlí, ale „obchodují“ se sociálními dávkami, které stát často zbytečně velkoryse poskytuje. S nápravou těchto problémů však zákon zatím nepočítá…
Hlavním problémem nového zákona je však to, že bez povšimnutí zatím zůstává ta převažující pracující generace, zejména mladých lidí, o kterých se zmínil i president republiky ve svém novoročním projevu, která nežádají finanční pomoc či podporu v nájmu nebo podnájmu, ale chtějí si sami své bydlení zaplatit za dostupnou cenu. K tomu máme daleko…
LN 16.1