Z tepla novinářských nebo soudcovských kanceláří psát nebo rozhodovat je snadné . Nad událostmi , které mnozí mají ještě v živé paměti by však bylo odpovědné zamýšlet se znalostí věci s respektem k realitě ve které se udály. Jinak jde o jednání bez odpovědnosti a bez občanského smyslu…

Respekt
Vracím se až dnes k článku z již předvánočního období na jehož publikování se nedostalo a přesto že tyto problém jsou stále Živé. Chtěl bych vyjádřit zásadní nesouhlas s některými myšlenkami, které byly vyjádřeny ve dvou článcích Práva ve dvou vydáních po sobě jdoucích,- Ve vydán í ze dne 12.12 se v článku „Učet za Čunka“ komentátor Jiří Jelínek sděluje své názory na postup tehdejšího starosty Vsetína J. Čunka, který vystěhoval Romy ze zchátralého domu uvnitř města. „Nešlo však o potíže s občanským soužitím řešit civilizovaně a individuálně?“ táže se v článku komentátor? To může napsat jen ten, kdo o věci nic neví. Nebyl to Čunek, ale soud,
který nařídil jejich vystěhování bez jakékoliv náhrady. Tak jako u tisíců nájemců, kteří neplatili nájem, Bez náhrady a individuálně.

Starosta města tedy měl Romy vystěhovat bez náhrady, tedy doslova na ulici, řídil by se platným rozsudkem soudu a komentátor J.Jejínek by to dnes asi považoval za civilizované řešení občanského soužití. A soudy, které dnes přiznávají odškodnění za újmu těm, které Čunek nenechal vystěhovat na ulici ,jen přispívají k pocitu nerovnosti občanů . Odškodnit jiné nájemce, kteří byli také vystěhováni bez náhrady žádný soud by ani nenapadlo. ..

Druhý problém, který nikterak nesouvisí s tím prvním, shora uvedeným, je adorace E. Háchy v článku „ Když tím Kalousek začal, mluvme o Háchovi:“ jehož autorem je jinak můj oblíbený Petr Kolman. Jistě, Hácha byl vzdělaný právník, byl do své funkce dotláčen okolnostmi. Ale současně byl a je pro moji generaci a generaci mých rodičů stále zrádcem národa. Vytýkáme-li Benešovi „mnichovskou“ zradu neučil snad Hácha 14.3.1939 totéž? Souhlasil s vyhlášením protektorátu ( a neustoupil) jmenoval protektorátní vládu, blahopřál Hitlerovi k 50 narozeninám, odsoudil ostře atentát na Heydricha , účastnil se jeho pohřbu v Berlíně a ani po prokázaném řádění Němců a po popravě předsedy protektorátní vlády Eliáše v době heydrichiády neodstoupil, ač byl k tomu mnohými vybízen. Ač s ohledem na svůj zdravotní stav, měl i důvod. Nechť odpočívá v pokoji, ale pojmenovávání ulic po něm by bylo, podle mého názoru, urážkou účastníků 2. odboje a tedy i mého otce.

Z tepla novinářských nebo soudcovských kanceláří psát nebo rozhodovat je snadné . Nad událostmi , které mnozí mají ještě v živé paměti by však bylo odpovědné zamýšlet se znalostí věci s respektem k realitě ve které se udály. Jinak jde o jednání bez odpovědnosti a bez občanského smyslu…
Nabídnuto Právu