Čteme předkládané návrhy, pane Uhle.

Snaha P. Uhla dokázat, že nejen on je jediný, kdo zná v České republice právo, ale že je jediným, kdo, na rozdíl od poslanců a senátorů, také předkládané návrhy zákonů ve skutečnosti čte, začíná být zcela nesnesitelná. Míra byla, domnívám se, překročena v článku „Dostanou novináři Bendův náhubek“ (Právo 31.1. 2009), kde jsme se dozvěděli, že poslanec Benda vpašoval do trestního zákona změnu …o níž poslanci v rozpravě vůbec nemluvili, protože přehlédli…dále pak že senátoři …si ale asi nepřečetli celou novelu…a konečně… To by si poslanci museli předlohu teď přečíst. Rád bych P. Uhla ujistil, že se zcela mýlí. Rozhodně ti poslanci a senátoři, kteří se touto problematikou zabývají, si odložený návrh přečetli a byl přijat Poslaneckou sněmovnou ne proto, že jej poslanci „přehlédli“, ale právě proto, že jej nepřehlédli a, na rozdíl od P. Uhla, se jim situace kolem zveřejňování odposlechů u nás zdá natolik alarmující, že vyžaduje legislativní opatření.

Nedávno při jedné z návštěv zákonodárného sboru státu, řídícího se anglosaským pojetím práva, jsem se marně dotazoval, jak je zde reagováno na zveřejnění policejních odposlechů. Prý nijak, protože pokud jsou použity k veřejnému soudnímu jednání, stávají se veřejnými a mohou být publikovány…No dobře, ale pokud ještě u soudu požity nebyly? Pak mohou být zveřejněny jen, pokud k tomu dá soudce souhlas? Ale pokud jsou zveřejněny, aniž by je vůbec nějaký soudce viděl? Takové záznamy odposlechů nemohou být zveřejněny bez souhlasu soudce.….Nechal jsem toho: z udivených odpovědí i pohledů svých partnerů jsem se začal obávat, že pokud se jich ptám na tak absurdní věc, jakou je možnost volného zveřejňování záznamů z policejních odposlechů, mám za to, že u nich je snad něco takového možné.

O tom, že je na letišti zadržena vysoká státní úřednice a záznam z jejího policejního výslechu je již druhý den publikován v tisku, jsem svým hostitelům nevykládal. Přece jenom na zahraničních cestách musíme, jako poslanci, dbát na dobré jméno České republiky. A o tom, že z ilegálně získaných záznamů policejních odposlechů byla u nás dokonce provozována velmi úspěšná divadelní hra, jsem pomlčel z týchž důvodů…

Trestní postih za zveřejňování záznamů z policejních odposlechů jde prý, podle P. Uhla, proti svobodě slova. Pěkně děkuji za takovou „svobodu“ mediálních štvanic MFD a podobných, které nemají v Evropě obdoby, a které jsou pořádnou skvrnou na pověsti české žurnalistiky. P. Uhl pláče na onom příslovečném špatném hrobě. Stát si prostě další trvání tohoto, zcela nepřijatelného stavu, nemajícího nic společného se skutečnou svobodou čehokoliv, tedy i se svobodou slova, nemůže dovolit.

Proti navržené právní úpravě protestuje prý i mezinárodní organizace Reportéři bez hranic. Lituji toho, ale nechává mě to klidným. Jednak to, jaké zákony budeme mít v České republice, je pořád ještě záležitostí našich zákonodárných sborů, a jednak již od dávné aféry se zdí v Matiční ulici v Ústí n. L. vím, že mnozí z těch, kteří by nám chtěli radit, jak si uspořádat naše záležitosti, nemá o skutečném stavu věcí u nás ani ponětí. Mimochodem: nedávno v Irsku, při návštěvě zdejší významné a respektované společnosti na ochranu lidských práv, jsem se na otázku, jak by bylo vhodné řešit problém Romů u nás dozvěděl (tři další poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsou mi svědky!), že by bylo vhodné, aby každá romská rodina dostala domek se zahrádkou, což by u nich vybudovalo pozitivní vztah k obci, ve které budou žít. Je jistě na místě být k takovým radám profesionálních radičů poněkud ostražitý….