Hodně špatná práce Senátorů
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) budí od svého vzniku rozporuplné reakce a za necelé čtyři roky existence se v jeho čele vystřídali čtyři ředitelé. Dle účastníků personálních veletočů jak v ÚSTR, tak v Archivu bezpečnostních složek (ABS) je lze srovnávat s praktikami totalitního režimu, k jehož zkoumání a varování před ním mají obě instituce sloužit.
Tento čtvrtek Senát projednával výroční zprávu ÚSTR za rok 2010. A lze konstatovat, že většina senátorů patří mezi špatné zřizovatele ústavu. V rámci své druhé kompetence, schválení výroční zprávy (první je volba členů Rady ÚSTR), se totiž spokojila s líbivým popisem jeho činnosti. Navíc přešla bez většího povšimnutí řadu opomenutí, či naopak přikrášlení skutečného stavu jimi zřízeného ústavu a archivu.
Pikantní především je, že navzdory kritickému vystoupení senátora Jiřího Dienstbiera mladšího (ČSSD), ve kterém zazněla řada konkrétních a alarmujících otázek, nebyli senátoři ochotní projednání výroční zprávy odložit do doručení odpovědí na ně. Zprávu dokonce vzaly na vědomí poslanecké kluby TOP 09 a Starostové, ODS a KDU-ČSL s výjimkou místopředsedy Senátu Petra Pitharta.
Není třeba prolistovávat výroční zprávu stránku po stránce a doplňovat chybějící fakta. To měli udělat zpravodajové. Je však nutné aspoň namátkově zmínit pár drobností. Zpráva uvádí počet odborných seminářů a jejich témata, jež ÚSTR připravil. Nezaznamenává však, že většinu besed si občan nemůže přehrát na internetu, přestože je vždy pořizován jejich zvukový i obrazový záznam. Dalším příkladem pochybení je zmínka knihy Baráky – souostroví svobody, kterou vydalo nakladatelství Pulchra samo bez pomoci ústavu, a navíc až v roce 2011, nikoli v roce 2010, jehož se výroční zpráva týká.
Výroky o otevřenosti a možnosti v podstatě bez omezení zkoumat nedávnou historii pomocí záznamů represivních složek obou totalitních režimů kalí řada sporů. O nich se však ve výroční zprávě na rozdíl od sdělovacích prostředků nedozvíme. Je zjevné, že finanční prostředky na chod obou institucí a na jejich zaměstnance ani zdaleka nepřinášejí výsledky v podobě výstupů.
Z výroční zprávy se také nelze dozvědět, že ABS má zřejmě nejdelší vyřizovací lhůty ze všech českých archivů, přestože většina v něm shromážděných archiválií byla převzatá v náležitém stavu. Zpráva uvádí miliony stran převedených do elektronické formy. Nedozvíme se však, že nejsou dosud přístupné v elektronické badatelně a jejich digitalizaci neprovádí k tomu zřízený ABS, jenž to má včetně nakládání s materiály dle zákona v kompetenci, ale oddělení digitalizace ÚSTR zřízené na základě smlouvy, která je v rozporu s tímto zákonem.
Nepřístupná zasedání Rady ÚSTR
Senátoři se měli zamyslet i nad tím, proč jsou zasedání Rady ÚSTR, která výroční zprávu předložila a Senát zvolil její členy jako zástupce veřejnosti pro kontrolu činnosti ústavu i archivu, veřejnosti nepřístupná. To kritizoval senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. V usnesení z dubna tohoto roku doporučil radě zvážit změnu jednacího řádu tak, aby její jednání byla veřejná a zvukový záznam z nich byl v zájmu transparentnosti archivován. Rada na toto doporučení zareagovala tak, že její zasedání jsou stále veřejnosti nepřístupná, zvukový záznam se přestal pořizovat a pořízených 45 záznamů bylo smazáno.
Určitě by bylo možné vznášet další pochybnosti o řádném fungování obou institucí. Stačí se však omezit na otázky již zmíněného senátora Dienstbiera. Zajímavé budou odpovědi na ně. Předsedkyně Rady ÚSTR Naděžda Kavalírová totiž sdělila senátorům: „Máme dnes odpoledne (čtvrtek 13. října) zasedání rady. A jestli sedmičlenná rada usoudí, že je třeba na některé připomínky, které tady zazněly, odpovědět, tak určitě se k tomu rada v písemné podobě s podpisem ředitele vyjádří.“
Otázky Jiřího Dienstbiera mladšího
• Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek vedou řadu sporů jako žalovaný v oblasti pracovního práva. Jak tyto spory vypadají?
• Na základě jakého právního opodstatnění disponuje s daty svěřenými zákonem archivu vybraný omezený okruh zaměstnanců ústavu?
• Je možné, že jedno z pracovišť archivu je v současné době bez ostrahy a dokonce bez elektronického zabezpečení?
• Na základě jakého pokynu dochází k zásahům do elektronické databáze k archivní pomůcce svazkové agendy zveřejněné na internetových stránkách archivu?
• Jaký je důvod toho, že skoro za čtyři roky existence ústavu a archivu nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o zpravovaných archiváliích a elektronická badatelna naskenovaných materiálů?
• Jaký je stav vedení dislokace stávajících a vlastněných nemovitostí?
• Z jakého důvodu nepředal ústav ani archiv za dobu své existence žádný podklad Úřadu dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení?
Psáno pro internetový portál Česká pozice
Tento čtvrtek Senát projednával výroční zprávu ÚSTR za rok 2010. A lze konstatovat, že většina senátorů patří mezi špatné zřizovatele ústavu. V rámci své druhé kompetence, schválení výroční zprávy (první je volba členů Rady ÚSTR), se totiž spokojila s líbivým popisem jeho činnosti. Navíc přešla bez většího povšimnutí řadu opomenutí, či naopak přikrášlení skutečného stavu jimi zřízeného ústavu a archivu.
Pikantní především je, že navzdory kritickému vystoupení senátora Jiřího Dienstbiera mladšího (ČSSD), ve kterém zazněla řada konkrétních a alarmujících otázek, nebyli senátoři ochotní projednání výroční zprávy odložit do doručení odpovědí na ně. Zprávu dokonce vzaly na vědomí poslanecké kluby TOP 09 a Starostové, ODS a KDU-ČSL s výjimkou místopředsedy Senátu Petra Pitharta.
Není třeba prolistovávat výroční zprávu stránku po stránce a doplňovat chybějící fakta. To měli udělat zpravodajové. Je však nutné aspoň namátkově zmínit pár drobností. Zpráva uvádí počet odborných seminářů a jejich témata, jež ÚSTR připravil. Nezaznamenává však, že většinu besed si občan nemůže přehrát na internetu, přestože je vždy pořizován jejich zvukový i obrazový záznam. Dalším příkladem pochybení je zmínka knihy Baráky – souostroví svobody, kterou vydalo nakladatelství Pulchra samo bez pomoci ústavu, a navíc až v roce 2011, nikoli v roce 2010, jehož se výroční zpráva týká.
Výroky o otevřenosti a možnosti v podstatě bez omezení zkoumat nedávnou historii pomocí záznamů represivních složek obou totalitních režimů kalí řada sporů. O nich se však ve výroční zprávě na rozdíl od sdělovacích prostředků nedozvíme. Je zjevné, že finanční prostředky na chod obou institucí a na jejich zaměstnance ani zdaleka nepřinášejí výsledky v podobě výstupů.
Z výroční zprávy se také nelze dozvědět, že ABS má zřejmě nejdelší vyřizovací lhůty ze všech českých archivů, přestože většina v něm shromážděných archiválií byla převzatá v náležitém stavu. Zpráva uvádí miliony stran převedených do elektronické formy. Nedozvíme se však, že nejsou dosud přístupné v elektronické badatelně a jejich digitalizaci neprovádí k tomu zřízený ABS, jenž to má včetně nakládání s materiály dle zákona v kompetenci, ale oddělení digitalizace ÚSTR zřízené na základě smlouvy, která je v rozporu s tímto zákonem.
Nepřístupná zasedání Rady ÚSTR
Senátoři se měli zamyslet i nad tím, proč jsou zasedání Rady ÚSTR, která výroční zprávu předložila a Senát zvolil její členy jako zástupce veřejnosti pro kontrolu činnosti ústavu i archivu, veřejnosti nepřístupná. To kritizoval senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. V usnesení z dubna tohoto roku doporučil radě zvážit změnu jednacího řádu tak, aby její jednání byla veřejná a zvukový záznam z nich byl v zájmu transparentnosti archivován. Rada na toto doporučení zareagovala tak, že její zasedání jsou stále veřejnosti nepřístupná, zvukový záznam se přestal pořizovat a pořízených 45 záznamů bylo smazáno.
Určitě by bylo možné vznášet další pochybnosti o řádném fungování obou institucí. Stačí se však omezit na otázky již zmíněného senátora Dienstbiera. Zajímavé budou odpovědi na ně. Předsedkyně Rady ÚSTR Naděžda Kavalírová totiž sdělila senátorům: „Máme dnes odpoledne (čtvrtek 13. října) zasedání rady. A jestli sedmičlenná rada usoudí, že je třeba na některé připomínky, které tady zazněly, odpovědět, tak určitě se k tomu rada v písemné podobě s podpisem ředitele vyjádří.“
Otázky Jiřího Dienstbiera mladšího
• Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek vedou řadu sporů jako žalovaný v oblasti pracovního práva. Jak tyto spory vypadají?
• Na základě jakého právního opodstatnění disponuje s daty svěřenými zákonem archivu vybraný omezený okruh zaměstnanců ústavu?
• Je možné, že jedno z pracovišť archivu je v současné době bez ostrahy a dokonce bez elektronického zabezpečení?
• Na základě jakého pokynu dochází k zásahům do elektronické databáze k archivní pomůcce svazkové agendy zveřejněné na internetových stránkách archivu?
• Jaký je důvod toho, že skoro za čtyři roky existence ústavu a archivu nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o zpravovaných archiváliích a elektronická badatelna naskenovaných materiálů?
• Jaký je stav vedení dislokace stávajících a vlastněných nemovitostí?
• Z jakého důvodu nepředal ústav ani archiv za dobu své existence žádný podklad Úřadu dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení?
Psáno pro internetový portál Česká pozice