Je to ještě demokracie?
Nedemokratické, protiústavní, hloupé, zbabělé… Dá se vůbec slovem pojmenovat to co nám společně tzv. politická reprezentace předvádí.
I přesto, že situace je možná horší než si můžeme myslet, není na místě propadat panice nebo zahořknout. To by bylo právě to, co by více než hodně pomohlo těm z politiků a státních zaměstnanců, kteří to myslí dobře především se sebou a ne s blahem spoluobčanů.
Z 10 milionů obyvatel našeho státu volíme 282 spoluobčanů,
aby vytvářeli zákony v duchu Ústavy a Listiny základních práv a svobod,
aby řádně spravovali svěřený majetek a řádně dbali o správu věcí veřejných,
aby veškeré kroky ve veřejných věcech byly nezištné a pro dobro věci.
O co by mělo, zdá se, jít nejvíce je,
aby se svěřené funkce nedaly beztrestně zneužívat,
aby právo a zákony platily pro všechny stejně,
aby zákonodárci byli skutečnými zástupci lidu a ne privilegovaní straníci.
Pojďme si k dvacátému výročí sametové revoluce říci,
že si nenecháme vše líbit,
že nebudeme alespoň někdy apatičtí,
že budeme k sobě tolerantnější.
To všechno zejména proto, abychom se jako již několikrát v nedávné minulosti nemuseli vyhýbat odpovědi svým dětem a vnoučatům, proč jsme jako společnost nečinně přihlíželi k lumpárnám „mocných“.
I přesto, že situace je možná horší než si můžeme myslet, není na místě propadat panice nebo zahořknout. To by bylo právě to, co by více než hodně pomohlo těm z politiků a státních zaměstnanců, kteří to myslí dobře především se sebou a ne s blahem spoluobčanů.
Z 10 milionů obyvatel našeho státu volíme 282 spoluobčanů,
aby vytvářeli zákony v duchu Ústavy a Listiny základních práv a svobod,
aby řádně spravovali svěřený majetek a řádně dbali o správu věcí veřejných,
aby veškeré kroky ve veřejných věcech byly nezištné a pro dobro věci.
O co by mělo, zdá se, jít nejvíce je,
aby se svěřené funkce nedaly beztrestně zneužívat,
aby právo a zákony platily pro všechny stejně,
aby zákonodárci byli skutečnými zástupci lidu a ne privilegovaní straníci.
Pojďme si k dvacátému výročí sametové revoluce říci,
že si nenecháme vše líbit,
že nebudeme alespoň někdy apatičtí,
že budeme k sobě tolerantnější.
To všechno zejména proto, abychom se jako již několikrát v nedávné minulosti nemuseli vyhýbat odpovědi svým dětem a vnoučatům, proč jsme jako společnost nečinně přihlíželi k lumpárnám „mocných“.