Události před 20 lety lze z dnešního hlediska hodnotit různě. Jinak ji hodnotí generace,která komunistickou totalitu zažila a jinak ta mladší. K té první, ať chci či nechci, patřím. Tedy i proto vnímám velice pozitivně nenásilný přechod z komunismu do demokracie, zrušení hranic, cenzury, povolení soukromého podnikání a možnosti výběru služeb a různého sortimentu. Už míň pozitivně vnímám nevyrovnání se s naší nedávnou minulostí, korupci a klientelismus, takřka nefunkční kontrolní mechanizmy státu. A taky stále přítomné papalášství. Míň říkám z pohledu generační výmluvy, která umožňuje negativní jevy ve společnosti ospravedlňovat zveličováním důležitosti svobody vydobyté právě připomínanou Sametovou revolucí.



Ovšem co pohled člověka, který se narodil bez tlaků normalizačního režimů a svobodné přijímání informací, cestování, svobodné podnikání, plné obchody a služby všeho druhu jsou pro něj běžnou přirozenou věcí? Co ten si tak může myslet o naší generační výmluvě? Možná to, že politici jsou většinou bez vizí a společně s většinou úředníků jim při rozhodování jde o osobní prospěch. Revoluci hodnotí s historického hlediska jako poklidné předání moci a z pohledu České republiky k tomuto došlo z východního bloku jako v jedné z posledních zemí. Další vývoj jako rozkradení a zničení fungujících podniků, nehospodárnost ve státních financích, korupce, klientelismus, nefunkčnost kontrolních mechanizmů a papalášská nabubřelost většiny, která ve státní správě a samosprávě rozhoduje.

Jelikož většina té starší „pamětnické generace“ se do věcí veřejných angažuje pouze komentáři, z kterých pro tu generaci mladší bohužel vyplývá, že v podstatě nic s nešvary ve státní správě a samosprávě nelze dělat. K tomu je nám realita předkládána při běžném sledování věcí veřejných skrze média v podstatě tak, že kdejaká lumpárna a nelogičnost úředníků a politiků projde.

To co je na dvacet let staré listopadové události z pohledu pamětníka důležité je vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu a také to, za komunismu bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o tom, jaká sebranka za nás všechny také rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale i činem. Přeci každý z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co ho ve veřejném rozhodování štve a může se pokusit ve svém volném čase konkrétna změnit.

Věřím v mladou generaci a doufám, že život ve svobodném světě naučil dnešní dvacetileté studenty, kteří nastoupili do prvních ročníků vysokých škol a za 7 let budou pracovat pro státní správu a samosprávu, že dají přednost službě občanům před zneužíváním pravomocí, klientelismem a korupcí.


Psáno pro časopis Ekonom