Obracím se na Vás jako na volené zástupce občanů, kteří v podstatě mají dohlížet na řádný chod Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek. Žádám Vás o zaujmutí postoje k předkládaným informacím a odpověď na položené otázky. Ve stručnosti se vám pokusím nastínit problém.

I přesto, že jsem Vás všechny dopředu písemně žádal o možnost krátkého vystoupení na vašem jednání, jsem vám tuto žádost nemohl říci osobně, jelikož jsem společně s dalšími občany a novináři nebyl na vaše jednání vůbec vpuštěn. Na místo toho byla do vrátnice vámi po 40 minutách vašeho jednání vyslána předsedkyně pí. Kavalírová s tím, že si jde převzít petici a o ničem jiném nemá mluvit. I přesto, že petice byla publikována a volně dostupná na internetu, vyhověl jsem a z několika petic jsem pro účely vašeho jednání poskytl prostřednictvím vaší paní předsedkyni tři archy. To že mě krátce nevyslechnete, abych vám mohl vysvětlit motivy a důvody vedoucí k petici reagující na již několikáté manažérské a profesní pochybení ředitele Ústavu Pavla Žáčka, jsem se dozvěděl až několik minut poté od tiskového mluvčího Ústavu. Do dnes mně nebylo vysvětleno, proč byli ony tři předané podpisové archy vyvěšeny na internetové stránce Ústavu a nikdo mi jako zástupci petentů tento záměr nesdělil a případně nepožádal o doplnění dalších jmen a podepsaných archů. Žádám Vás proto o rozhodnutí, aby na internetových stránkách Ústavu, kde je ona petice uvedena mohl být dodán celý seznam signatářů s vysvětlením.



Vhledem k tomu, že jsem sám v čase Vašeho jednání zažil nemožnost účastnit se ho i přesto, že jako volení členové rady zastupujete veřejnost, tak jediná relevantní možnost dozvědět se jak dopadlo vaše jednání jsou zveřejňované závěry na internetu. K bodu petice je zapsáno:
K předložené výzvě S. Pence přijala Rada Ústavu následující usnesení:
Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nepovažuje vydání a prezentaci publikace „Občanské fórum, den první“ včetně informací v ní obsažených za „manažerské a profesní selhání“ ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů. Rada Ústavu zve signatáře petice ze 17. 11. 2009 k návštěvě Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, aby se mohli seznámit se skutečným chodem a výsledky obou těchto institucí. 6 pro 1 proti

Z toho je patrné nedorozumění a nepochopení v této celé věci, které se možná mohlo předejít, kdybych mohl motivy vysvětlit. Zjevně jste se obsahem petice nezabývali, proto vám pár profesních a manažérských pochybení Pavla Žáčka jako ředitele veřejně publikované zasílám jako přílohu tohoto dopisu s žádostí o vyjádření se k jednotlivým informacím. Žádám Vás o možnost na vašem zasedání vystoupit a doplnit další profesní a manažerská pochybení dnešního vedení Ústavu a Archivu.

Dále Vás žádám o vysvětlení, proč v publikovaném zápisu není ani zmínka o hlasování o mém možném vystoupení k projednávanému bodu, dokonce ani zmínka o zamezení přístupu veřejnosti a novinářů na vaše jednání.

Během tohoto jednání jste projednávali zprávu o činnosti Ústavu a Archivu. Sděluji Vám, že rozhodnutím podepsaným „ředitel kanceláře Ústavu“ Marian Košický mi archiv odmítl poskytnout dvě strany zprávy o činnosti Archivu s až neskutečným odůvodněním. Dopis Vám posílám v příloze. Proto Vás žádám o poskytnutí těchto informací a sjednání nápravy, aby zveřejňování podkladů o práci těchto institucí na jejichž činnost dohlížíte nepřipomínala svým chování instituci totalitního typu a tím si u případných správních jednání nedělala z důvodu špatného vedení ostudu. V současné době vedení Archivu a ani Ústavu nehodlá zveřejnit řadu svěřených materiálů. Např. některé archivní pomůcky, digitalizované materiály z činnosti Stb v projektu „Otevřená minulost“ okolo milionu stránek a řada dalších. Dle dotazovaných právních expertů překročují svěřené pravomoci. Žádám vás o možnost předložení relevantních informací k těmto věcem na vašem příštím jednání, abych celou věc mohl projednat s vámi a tím možná předejít soudí při.

Prosím Vás o vysvětlení shora kladených otázek a stejně tak o zaujmutí postoje k informacím uvedených v příloze tohoto dopisu.

V neposlední řadě Vás žádám o objasnění faktu, jakým způsobem jste při jmenování Pavla Žáčka naplnili dikci zákona, že jmenovaná osoba musí být spolehlivá a bezúhonná dle zákona č.181/2007 § 11 odst.2, což se pro tyto účely rozumí, že ředitel nebyl kandidátem KSČ. Z publikovaného životopisu Pavla Žáčka vyplývá, že byl funkcionářem SSM a aktivně se zapojoval do jeho činnosti během svého studia, tedy byl kádrová rezerva KSČ a je důvodné se domnívat, že jestliže členem KSČ nebyl, mohl být jejich kandidátem.

Na závěr vás jako volené zástupce žádám, aby jste řádně reagovali na podněty občanů, neuzavírali své jednání, netajili jeho obsah a objektivně rozhodovali a dál opačným postojem nepoškozovali dobrého jméno jinak potřebné instituce.

V Milkovicích 12. ledna 2010

Srdečně zdraví

Stanislav Penc


Odchod historiků
Již krátce po vzniku ÚSTR odešli první zaměstnanci, kteří nebyli spokojeni s atmosférou uvnitř ústavu. Z historiků opustili ÚSTR jen v roce 2008 Petr Koura, Pavlína Formánková, Prokop Tomek, Pavel Paleček, Petr Blažek, Tomáš Bursík a Tomáš Vilímek. Jejich knihy a výstavy představují také značnou část publikací, kterými se vedení ÚSTR chlubí ve své poslední výroční zprávě (srov. http://www.ustrcr.cz/data/pdf/uredni-deska/zprava2008.pdf). Posledním autorem, kterému byla dána výpověď v listopadu 2009 asi jako dárek k 20. výročí „sametové revoluce“, je někdejší signatář Charty 77 a exulant Vladimír Bosák, na základě jehož práce byla připravena úspěšná publikace a výstava o fotografiích pořízených Správou sledování StB. O situaci na ÚSTR a personální práci jeho ředitele dále vypovídá skutečnost, že odbor zkoumání totalitních režimů má již třetího vedoucího za necelé dva roky a v současnosti je připraven nastoupit již čtvrtý.

Digitalizace archivních dokumentů
Jedním z hlavních důvodů vzniku ÚSTR a ABS byla snaha lépe uspořádat a zpřístupnit archivní dokumentaci. Jedním z hlavních projektů byl ještě v rámci ministerstva vnitra vyhlášen projekt „Otevřená minulost“, jehož jedním z výsledků měla být elektronická on-line přístupná badatelna. Doposud nebyla spuštěna, ačkoliv ji v červenci 2007 archiv prezentoval v médiích. Dokonce zaznělo, že jsou prostřednictvím „digitálního archivu“ přístupny milióny naskenovaných stránek. Realita je zcela jiná, spuštěný digitální archiv obsahuje několik desítek tisíc stránek (většinou svazků StB) a především není přístupný po internetu, ale pouze ve třech badatelnách ABS. Navíc je digitalizace v rukou vedení ÚSTR a vlastní skenování provádí jeho pracovníci. Doposud nebylo navíc zveřejněno, jaké je kritérium výběru archiválií pro digitalizaci a jaké dokumenty byly naskenovány.

Hospodaření ÚSTR
V květnu 2009 se v tisku objevila informace, že ředitel ÚSTR Pavel Žáček nechal rekonstruovat kancelář téměř za milion korun a ještě větší částku utratil za nový „reprezentativní“ vůz. Ředitel se hájil tím, že předchozí stav kanceláře byl v havarijním stavu – ve skutečnosti se jednalo o bývalou kancelář ministrů informatiky, která byla přibližně před pěti roky zcela nově rekonstruována. Nábytek a podlaha byly před novou „rekonstrukcí“ ve velmi dobrém stavu. Server iDnes.cz konstatoval, že se jedná se o případ nehospodárného utrácení státní instituce v době hospodářské krize. V září 2009 zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad zprávu, podle níž zjistil při kontrole v ÚSTR závažné nedostatky ve vedení majetku v účetnictví, v inventarizaci a ve vnitřním kontrolním systému. Vedení ÚSTR k této zprávě nevydalo doposud žádný komentář. Výmluvné je také, že v ekonomickém úseku ÚSTR je velmi častá výměna zaměstnanců. Totéž se týká místa vnitřního auditora (vnitřní auditorka byla propuštěna ze zaměstnání poté, co se obrátila na Radu ÚSTR s výsledky dotazníku, který zjistil závažná manažerská selhání vedoucích pracovníků ÚSTR).

Vzdělávání
V ÚSTR působí skupina vzdělávání (v rámci oddělení dokumentace), jejíž poslední výstup se stal předmětem razantní kritiky historiků. Není to poprvé, kdy se některé „historické“ výstupy ÚSTR (nejedná se v tomto případě o aféry spolupracovníků StB) staly předmětem kritiky – například na výstavě v Senátu byl v roce 2008 prezentován vyhlazovací tábor Osvětim jako „nápravně-pracovní tábor“, v roce 2009 na výstavě sdružení Paměť národa (na které ÚSTR spolupracoval odborně) byl nacistický vyhlazovací tábor Majdanek prezentován jako „polský“ atd. V jedné z publikací, kterou ÚSTR spoluvydal (Osudy našich sousedů) je editor v úvodu označen jako PhDr., ve skutečnosti je bakalář. V jiné z publikací je jeden z anglických letců označen za agenta StB, ačkoliv byl v registrech veden velmi krátkou dobu a evidentně se o žádnou skutečnou spolupráci nejednalo. V další publikaci je trojice autorů z ÚSTR uvedena s vysokoškolskými tituly, ačkoliv se jedná o středoškoláky.