Dračí hory

Měl jsem pocit, že jsem se náhle ocitnul v krabici s raketami a prskavkami a někdo do ni vhodil zapálenou sirku, aby byl ohňostroj jak se sluší a patří. Všechno kolem mne hřmělo, explodovalo, třáslo se, blesky trhaly oblohu od nadhlavníku až po samou zem. Pršelo jak jsem ještě nikdy nezažil, snads ve filmu. Nešlo ale o iluzi, krčil jsem se ve stěně Dračích hor a naráz jsem věděl, proč se toto pohoří tak jmenuje.A špičatě rozeklaný vrchol, který se tyčil nade mnou, vše potvrzoval. Mapa napovídala, že se jmenuje Ďáblův zub. Ale jak rychle se tato hrůzostrašná bouřka přihnala, takk rychle se mraky rozplynuly a slunce ozářilo krajinu. Říká se jí Střecha Afriky. Táhne se jihoafrickým Natálskem a dosahuje nadmořské výšky přes tři tisíce metrů. Původně zde žili Křováci, dnes se jim říká Sanové nebo Basarwa lidé, byli vytlačení bantuskými kmeny ještě před příchodem Evropanů na sever. Do pouště Kalahari. V první polovině 19. století do Dračích hor pronikli francouzští misionáři a pojmenovali nejvyšší horu, na kterou jsem se vydal, Mont-Aux-Sources, Hora pramenů. Pramení zde pět řek, některé končí v Indickém oceánu, některé se vydaly na opačnou stranu a vlévají do Atlantiku. Pro hydrology jde o rozvodí jihoafrické náhorní planiny. Zvířatům, která jsem zde viděl, je to lhostejné (jako konec konců to bylo i mně), mají jiné starosti, chtějí přežít. To se koneckonců týká celé Afriky, nejde jen o počasí, dnes i o ztátu přírodních a ekologických podmínek následkem populační a zemědělské expanze.

Více »