Před měsícem jsem na tomto blogu zmínil, jak jsem se na brněnském reálném gymnáziu pět roků učil latinsky. A tři roky rusky i anglicky.
V říjnu jsme byli na výletě na Maltě. Slunce svítilo na žlutobílé domy postavené z kamenů, které tuhle britskou „nepotopitelnou letadlovou loď“ zachránily za druhé světové války, v době, kdy se většina hrdinných obyvatel ostrova musela jít doslova zakopat, voda byla modrá… ale jakmile jsme vyrazili do krajiny, slyšeli jsme odevšad střelbu. Jako by ta válka ještě ani neskončila.
V době, kdy jsem navštěvoval osmitřídní reálné gymnasium v Brně, jsme měli povinnou latinu od tercie do oktávy, tedy pět let od třetí do osmé třídy. Latina byl jeden z mých maturitních předmětů. Latinářka tehdy pevně zastávala místo v mém pořadí autorit, hned za mojí matkou. Jak to dnes běží s vyučováním latiny na středních školách v republice nevím, žiji v Austrálii, do střední školy zde chodily moje děti a vnučka – bez latiny. Myslím si, že o mnoho přišly.