Na internetu je k dohledání údajný citát nositele Nobelovy ceny, dánského fyzika (a myslitele) Nielse Bohra. Zní přibližně takto:
Přineste mi někdo kafe. Rodičům flašku. Nám všem vysvětlení. A dětem bambilión lásky, který jim to vynahradí. Protože nám i rodičům síly na rozdávání zkrátka docházejí. Vezměte si ty děti alespoň na týden, zkuste si ho s nimi strávit v kuse 24 hodin denně a vsadím se, že vás to rozloží natolik, že sami budete potřebovat péči psychiatra nebo rovnou hrobníka. Péči, kterou vám nikdo nedá, protože všechno zavřou, nebo vás tam nepustí, protože nemáte správně nasazenou roušku.
11. 3. 2020
Cestou z práce procházím šest stran potištěných zadáním domácích úkolů. Zaujal mě referát na téma zajímavost z Ruska (apolitická). Několik stanic uvažuji, ale dokážu si vybavit jen, že v Rusku je největší spotřeba vodky na hlavu. To vyhodnotím jako téma pro osmý ročník nevhodné.
Místo literární inspirace přichází aspoň inspirace kulinářská. U krájení zeleniny na boršč se snažím nejstaršího syna zkoušet ze slovíček. Jde mu to ztuha, vlastně skoro vůbec. Od spolužáka Sergeje pochytil pouze „Kak tibja zavut?“ a „davaj“, zato s dokonalým přízvukem. Načež mi syn s úsměvem na tváři oznamuje, že se rusky přece neučí a ten referát není ze zeměpisu, ale pro skupinku ruštinářů.