Jedno heslo, které mi utkvělo v mysli z posledních voleb, znělo nějak takto: "Nelíbí se mi, jak se u nás krade. Jde to líp." A neříkal to žádný dinosaurus. Byl pod tím obrázek usměvavého mladíčka. Nová generace politiků přichází, učí se i v zahraničí a také my, voliči, musíme jít s dobou. O tom je tento článek. Srovnání s Amerikou, jak se kde volí, krade a lže. O globalizaci, tmavých zítřcích a tak vůbec.




Dobová karikatura z amerického tisku: Prezident Woodrow Wilson se v roce 1913 snaží snížením cel, měnovou politikou a antimonopolními zákony "rozpumpovat" ekonomiku.

Psal mi kamarád z Kalifornie, trochu závistivě (dlouhá léta totiž volí Demokraty): Koukám, že se u Vás nálada posunula doleva, zde to šlo spíš doprava. Vysvětlil jsem mu, že to je jen optická iluze. Obě země se pohybují 'in sync', jak se globalizované země sluší. V obou mají voliči víc a víc vztek, a tak volí proti těm, kteří právě drží úřad. V Americe to je Obama a Demokraté, a zde to byl Bém a ODS. Heslo v obou zemích bylo stejné:

"Vyházejte dinosaury!" jak jím říkáme zde, či 'bums' (vagabundy), jak jim říkají v Americe.

A funguje to: tváře i zastoupení v komorách parlamentu se mění. Situace se však nelepší, protože všechny země mají neomezený zdroj dinosaurů či vagabundů, kteří jsou ochotni a schopni si rozdělit místa a zakázky a parazitovat.

To, že máme podobné problémy jako Amerika, je z historické perspektivy pokrok. Pan Klíma se ptá v nedávném čísle BL:

"Škrt-reformy přivedou řadu lidí na/pod hranici bídy, což přesvědčivě ukazuje analýza odborů. Mají už v tomto případě chudí legitimní právo na revoluci? Nebo ještě ne?"

Musím ho, ač nerad, zklamat, ale odpověď je jasná: revoluce? Ne zde, ne teď.

Byl čas, kdy se lid zeptal "Když ne teď, kdy?" a vyšel na náměstí zvonit klíči. Revoluce byla úspěšná, protože všichni měli jeden cíl: konec vlády jedné strany, konec cenzury, atd. atd. Teď, jak dokazují i tyto řádky, cenzura není a máme ne jednu, ale hned několik stran, jenže všechny disponují lidmi, co kradou. Tím jsme ztratili nárok na revoluci. Ne morální, ale praktický nárok. Nejsme jednotní, a kdybychom vyházeli všechnu tu dnešní pakáž, měli bychom stejný problém jako teď. Museli bychom vypsat další volby, abychom si zase vybrali z několika stran, které spolu soutěží o přízeň voličů. Ale toho jsme již dosáhli, a tudy cesta dál nevede.

Takže co teď? Naštěstí v tom nejsme sami a můžeme se poučit z historie, nejen své, ale i z historie jiných zemí, které se s tímto problémem setkaly před námi.

Profesor ze Stanford University v Kalifornii napsal, že dnešní situace mu připomíná Gilded Age. Kontrola sněmovny se v letech 1870 až 1900 (až na pár výjimek) pravidelně střídala (D-R-D-R-…). Byl to turbulentní čas. Lidé měli strach a vztek. Pan profesor píše o současné Americe, ale jeho analýza se dá aplikovat i na českou situaci. Společnou hnací silou jsou obavy z budoucnosti, které budí silné emoce. Krize vyvolává strach z nezaměstnanosti, zdražování energie, dostupnosti lékařské péče atd.

V kombinaci se zprávami o tom, jak stát plýtvá a jak se v kuloárech krade, přichází vztek.

V USA je hněv koncentrován v Tea Party . Ta nemá žádný koherentní program, ale nabízí změnu. Tu ovšem předtím nabízel i Obama. Změna jen ten nejvíc žádaný artikl během 'Gilded Age' (Pozlacené éry). Obama spustil zdravotní reformu, a 'Teabags' ji chtějí zrušit. Nechtějí, aby 'socky' mohli dostávat lékařskou péči z 'jejich peněz', protože ty peníze co platí teď, nestačí ani pro ně. Náklady na zdravotnictví rostou, tam i zde v Česku. A světlo na konci tunelu bylo nahrazeno šklebem globální změny klimatu. Ať už v to věříte, nebo ne, hrozba zůstává.

Hesla a povolební zklamání

Výraz 'věříte v GO' užívám úmyslně.

Kdysi bylo GO (globální oteplování) předmětem vědeckého výzkumu. Pro přesnost uveďme, že to bylo v roce 1862, kdy John Tyndall popsal mechanismus změny klimatu. I když jeho pozorování a výpočty byly v té jednoduché podobě správné, nevzbudil jeho objev velký ohlas, hlavně proto, že k tomu, jak rychle se zvyšuje koncentrace CO₂ v atmosféře v důsledku spalování fosilních paliv, užil tehdejší hodnotu. Ta hodnota byla na samém počátku průmyslové revoluce tak nízká, že viditelné změny se nečekaly po tisíce let.

Dnes je tento jev předmětem zájmu nejen vědců, ale i vlád a veřejnosti a to je problém, protože na veřejnosti se argumentuje jinak, než ve vědě. To není tak docela chyba veřejnosti, protože málokdo si může dovolit vedle svého zaměstnání studovat vědecké články. Takže se o tom 'debatuje' jako o jiných politických otázkách - tedy pomocí hesel, sloganů a billboardů, na nichž se naši hoši a holky usmívají, a naši oponenti se mračí, až šklebí. No, a nejde už o fakta, na to nemá nikdo čas, ale o peníze na kampaň.

Jedna z největších amerických firem, Koch industries utrácí miliony dolarů ročně na tajnou podporu hnutí Tea Party a financuje desítky think-tanků, které přesvědčují veřejnost i politiky, že GO je hoax (podvod).

V tomto článku se snažím být nestranný v tom, co je pravá víra, co je rouhání a co říkají, různí odborníci . Jednak jsem o tom už psal, hlavně však věřím, že musíme najít lepší způsob jak se o těchto problémech domluvit a jak rozhodnout. Bez emocí, bez ideologie a bez sloganů. Ale nemohu nepodotknout, že tentokrát by se jednalo nikoli o pseudovědu buržoazní ale naopak levicovou, ne-li přímo komunistickou, jak nám všelijací presidenti a Tea-party-guruové vysvětlují. Možná oprávněně, že ano. Dnešní rozhodnutí totiž budou mít důsledky. Třeba v tom, že zbytečné promrháme peníze, třeba na solární elektrárny, nebo naopak v tom, že zanedbáme něco, co by bylo levnější řešit dnes a ne až za 20 let. Toto není otázka, která nemá velké dopady, jako třeba kreacionismus vs. darwinismus, což je také pro některé lidi, aspoň v USA, otázka pravo-levá. Připomeňme si jen, že ideologie dokáže zblbnout i ty nejlepší myšlenky, jak je dnes vidět z antikvárních učebnic biologie z let padesátých, které se hrdě jmenovaly "Základy darwinismu-lysenkismu".

Zde je foto jednoho z bratrů, kteří vedou firmu Koch Industries. Jsou úspěšní, nejen ve svém podnikání, které zahrnují rafinérie ropy, ale i ve své politické aktivitě. USA, senát a nyní, po volbách i Kongres, ti všichni opustili snahy schválit Cap&Trade systém . Tedy systém, kterému se v Evropě říká ETS, a který by měl přinutit podniky, hlavně elektrárny, spalující ¬fosilní paliva, aby platily za každou vypuštěnou tunu CO2. Tím patrně zabili podobné snahy v Evropě. To jsou ty 'povolenky' za které firmy mají, nebo nemají platit i v zde, v Česku.

Jak tedy se rozhodnout - když nemáme čas a často i kvalifikaci studovat vědecké články a data?

Především se musíme naučit nereagovat na hesla. Hesla jsou něco jako reklama. Na volebních plakátech se Paroubek mračil a Nečas se strojeně usmíval. Dnes, dnes nemáme ani Paroubka, ani úsměvy letní noci. To co hesla hlásají, může být (a často je) zcela v protikladu, nebo jen volně související s tím, co mají politici skutečně v plánu.
Podívejme se na článek Jak vyřešit problém s fotovoltaikou?

který napsal zakladatel Strany svobodných občanů Petr Mach z Klausova CEP. Zde je jeho recept:

"Zákazník, který by si přál nakupovat od distributorů elektřinu vyrobenou z tzv. obnovitelných zdrojů za výkupní ceny garantující investorům návratnost investic, by si nákup této elektřiny objednal u distribučních společností. Vysokou cenu za tzv. obnovitelné zdroje by tak dobrovolně platili ti, kteří mají o takovou elektřinu zájem, a neplatili by ji formou daně všichni odběratelé elektřiny."

Jinými slovy, ať rozhodne trh. To je to ortodoxní libertánské řešení, s kterým by souhlasil i Cato think-tank v USA.

Hesla jsou "Volný trh, méně daní, méně vládního zasahování do obchodu a průmyslu."

Proč tedy vůbec někdo přišel z tou ptákovinou, aby všechny země, severní i jižní, hornaté i ploché, získávaly 20% energie z obnovitelných zdrojů, místo aby to rozhodl trh? Nemám interní informace - ale použitím principu detektivek "Qui bono" (komu to prospělo), lze dojít k závěru, že bratři Kochové a jejich kamarádi z BP a jiných firem, co vypouštějí CO2 si asi mnou ručičky. Pes by teď od těch fanatických alarmistů nevzal kost. A o co vlastně šlo? Třeba nešlo o solárka. Původně šlo o to, jestli USA a EU zavedou daň na vypouštění CO2 do atmosféry. Poplatky za CO2, nebo za spalování uhlí, stále užívá volný trh, ale bere v úvahu i škodu, kterou vypouštění CO2 způsobuje. Překvapilo by někoho, kdyby fosilní a ropný průmysl financoval nejen Tea Party, ale i extrémisty enviromentálních hnutí, jako třeba Greenpeace?

Je-li tomu tak, nevím, ale podle pravidel současné politické hry to je docela možné. Účel světí prostředky. Opravdu nejde o hesla, ale o výsledky. Až dostaneme pomocí hesel naše lidí do parlamentu a do vlády, bude poměrné snadné zařídit co je potřeba a doufat, že voliči zapomenou.

Hra na skořápky

Bylo týden před volbami a politici se najednou vzácně shodli: podepsali podrobné návrhy, jak zprůhlednit veřejné zakázky - nejvýživnější podhoubí korupce v Česku . Tady jde o to, že my ani nevíme, kdo na těch solárkách vydělává. Je to ten filuta Al Gore, nebo váš poslanec a jeho ¬kmotr? Je jasné, že každá firma, která chce dělat byznys se státem, musí mít své majitele a hlavní akcionáře známy. Potřebujeme tedy novelu zákona o veřejných zakázkách.

A tak po volbách česká sněmovna novelu schválila, ale v kompromisním znění, na kterém se dohodla vládní koalice s opoziční sociální demokracií. Tato podoba, kterou sociální demokraté ani komunisté nakonec většinově nepodpořili, by měla zachovat určitá omezení. Akciové společnosti by například musely zadavatele informovat o všech svých akcionářích, kteří vlastní víc než deset procent.. Ministr vnitra deklaroval, že se Ministerstvo vnitra bude aktivně podílet na přípravě nového zákona o veřejných zakázkách, který je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj a přijetí tohoto zákona zařadil mezi klíčové priority.

Ale nějak to ta sněmovna s tím 'kompromisem' popletla, takže přijatá novela by nespravedlivě vyloučila i některé EU firmy, které vlastně anonymní nejsou. A tak senát tu novelu prozíravě zamítl. Narazili bychom u komise EU.
Poslanci vrací firmám s anonymními akciemi přístup ..

Česku hrozí arbitráž za zákon o veřejných zakázkách ..

Byly to ovšem právě poslankyně Věcí veřejných, které 7. září poslancům navrhly, aby bylo zrušeno čerstvé opatření, jež umožňovalo účast ve veřejných výběrových řízeních. Žádaly to údajně kvůli diskriminaci velkých firem včetně ČEZ rozšířit opět i na společnosti vlastněné anonymními akcionáři. Návrh zatím nebyl schválen…
Takže jak to bylo? Ty titulky v novinách šly moc rychle. Zdá se, že ve sněmovně to mysleli dobře, ale trochu to přehnali. A tak v senátu tu novelu zamítli, a jsme tam, kde jsme začali. A kdo za to může? No přece Evropská komise. Ti euroskeptici měli zase pravdu. Možná se ta debata v kuloáru odehrála nějak takto:

Poslanec X: Tak hele Franto, co uděláme s tím jejich nápadem, že bysme se jako měli odhalit?
Senátor Y: No, to by byl průšvih.
Poslanec X: Ale voni po tom dou, jako to vyžadujou. Dopisy, petice, ... Prej sme to slíbili.
Senátor Y: No tak to odhlasujte, ale přidejte k tomu nějaký blbiny, a my to pak odstřelíme tady krz ty blbiny.
Poslanec X: No a nevšimnou si toho?
Senátor Y: Ale ne. Sou to amatéři. Každej den jim noviny servírují novou kauzu.
.....
No možná se to odehrálo jinak, třeba v hospodě a ne v kuloárech, možná vůbec ne. Možné, že blbí jsou oni a ne my.
Každopádně z balíčku, který měl na doporučení Americké obchodní komory radikálně změnit zadávání tendrů, dnes nezbylo téměř nic

Dá se s tím něco dělat?

Ano. V USA neexistují akcie na doručitele, ani vkladní knížky na doručitele. Všechny transakce provádějí makléři, kteří jsou přísně licencovaní příslušnou agenturou. Agentura SEC byla vytvořena během Progresivní éry, éry, která následovala Gilded éru .

Pomáhá to? Není to perfektní, ale je to lepší než tady. Za George Bushe mladšího SEC a regulace trhu nebyly zrušeny, ale 'bankovní průmysl vytvořil nové produkty' jako CDSs ¬ (Credit default swaps) - nové 'nástroje', na které se staré kontroly nevztahovaly, a které umožnily bankám prodávat balíky bezcenných hypoték. To byla jedna z příčin 'bubliny' na trhu realit a následné krize.

Během Progresivní éry (1890 až 1920), která zahrnovala hospodárskou krizi 1893-1903, 'Civil Service' (Státní služba) nahradila dřívější 'patronage system' (tedy trafiky pro vysoké spolustraníky). U nás takový zákon byl schválen, ale nějak upadl v zapomenutí.

Volby a regulace jsou jen částí fungující demokracie. Jak yde napsal pan Jiří Boudal, potřebujeme víc watchdogových iniciativ a organizací. Slovo 'watchdogové' mi nelíbí; řekl bych dozorčí nevládní organizace, nebo prostě, potřebujeme více 'hlídacích psů'- občanských sdružení, jako jsou

• http://www.nekorupci.cz/
• http://praguewatch.cz/
• http://www.bezkorupce.cz/

které sledují legislativní proces, hlasování poslanců a senátorů, a které si postupně získávají důvěru voličů, a tím i vliv. Je na takových sdruženích, aby přiměla kandidáty na úřad k specifickým závazkům a pak dohlédla na jejich plnění. Hesla z billboardů typu

• Města pro život!
nebo
• Více zeleniny

jsou k ničemu. Nic konkrétního neslibují, k ničemu nezavazují. V Americe se jim posměšně říká "motherhood and apple pie," tedy “za maminku a buchty.“

Zde se stává, že úřady si navzájem dávají pokuty, když 'někdo' něco prošvihne a výjde to najevo a tím to končí. V USA právníci i soudy mnohem důsledněji pronásledují ukraden peníze. Přepsat je na manželku, nebo přivest firmu, která je neoprávnéné získala do konkursu nepomůže.

V USA se mnohem přísněji dodržují pravidla o střetu zájmů než zde.

Poslanec, úředník či funkcionář nesmí současně pracovat v soukromé firmě a mít vliv na zakázky, které ta firma dostává.

Účinou metodou jak zabránit předražování verwjných zakázek a korupci je americká GSA (General Services Adminstration) Tato agentura, která byla zřízena po druhé světové válce, má na starosti koupi i prodej potřeb a produktů pro vládu. Pokud některé ministerstvo potřebuje třeba 1000 počítačů nebo psacích stolů, nekupuje je samo. Pošle tu objednávku GSA, a ta má odborné nákupčí a na běžné potřeby sjednané kupní smlouvy za rozumnou cenu (kterou si může každý zkontrolovat na příklad u displejů zde a případně navrhnout i lepší cenu). GSA kontroluje třeba i úhrady za služební cesty a jiné výdaje,.

GSA má na starosti i koupi a prodej nemovitostí. Takže tohle:

"Posudek znalce zněl tehdy jednoznačně: pozemky pod hotelem Hilton v centru Prahy mají cenu 563 miliónů. Stačil ale jeden podpis ..." Bohmová se brání, že na obří slevě se s firmou dohodlo tehdejší vedení ministerstva. Byla sice u několika jednání, ale prý do nich téměř nezasahovala - rokovalo se totiž anglicky.

Nebo tohle:
• Kromě hrozby stamilinové pokuty Aktuálně.cz již dříve upozornilo na pochybnosti jak o transparentnosti samotného výběrového řízení, tak vítězného konsorcia Prague Military Hospital Concession, které zvítězilo po vyřazení ostatních uchazečů.

¬by se tam stát nemohlo a nebo aspoň nemohlo opakovat.. Zaměstnanci GSA jsou součástí 'civil service' (Státní služby), a tedy se nemění, když přijde nová vláda nebo nový ministr. Samozřejmě, mohou být vyhozeni, nebo posláni do vězení, dopustí-li se zpronevěry nebo podvodu, ale jinak jsou chráněni před nátlakem politiků. Takže nějaké "Fischer byl proti, ale ukecali ho" tam neexistuje. Neúměrné pokuty za zrušení nevýhodných zakázek, které podepsal kdosi, vždy z té předchozí vlády, tam neexistují. Když tak čtu v českých novinách ty české 'odborníky' na Ameriku, pana Veselého, Tomáška, atd., o tom, jak tam všichni zešíleli, tak si říkám, že by někdy měli pro srovnání napsat o kocourkovském hospodaření tady, v Česku. Tady nic šíleného neexistuje, tady je to přece normální.
Transparency International sestavuje každý rok žebříček zemí podle korupce. Česká zpráva pro tento rok je ZDE. Světová mapa korupce je ZDE.

Z tabulky pro všechny země pro srovnání vybírám:



Pořadí je od nejlepší (Dánsko) k nejhorší (Somálsko) a pro každý rok CPI index ukazuje na škále od 1 do 10, jak moc se dá jednat bez úplatků (1 = vůbec ne, 10 = zcela). Poslechněte si prosím TED talk pana Eigena, zakladatele nevládní organizace Transparency International. Je o korupci a trvá 16 minut. Jak jsme si již dříve vysvětlili, tyto TED přednášky dají se poslechnout i s českými titulky zde.

Karel Čapek napsal "Pravda vítězí - ale dá to fušku.“ Určitě se nám nepodaří korupci vymýtit, ale mohlo by se nám podařit dostat se z 53. místa někam výš. Třeba i na 20.

Ano. Dohnat a předehnat! A proč ne?

Petr Frish