V lednu roku 1969 jsem byl studentem 3. ročníku Střední ekonomické školy v Žatci a jedním ze zakladatelů SSM (Svaz středoškolské mládeže), který vznikl v lednu 1968 během školení v Novém Zámku na Náchodě, s pomocí bývalého tajmeníka ČSM Alešem Vaňkem. Dokonce se se nám podařilo zorganizovat I. Sjezd v České Třebové v říjnu 1968, kdy již venku stály ruské tanky.

Když jsem se dozvěděl o upálení Jana Palacha a důvodu jeho činu v Praze, okamžitě jsme se sešli a rozdohli i u nás na škole v Žatci uspořádat školní stávku. Neměli jsme to těžké. Naše škola byla, jak se později psalo „hnízdem kontrarevoluce“v Žatci. Náš ředitel, skvělý a čestný člověk Ing. Miroslav Roček byl účastníkem „nelegálního“ XIV. Sjezdu KSČ a již tehdy zastáncem tržního hospodářství. Také velká část profesorského sboru byla „pomýlená“ idejí o socialismu s lidskou tváří. Naše skvělá třídní profesorka Maruška Čekylová nám svým nadšením byla více než jen podporou.

Sepsali jsme petici proti okupaci naší zemi a rozeslali je k podpisu do všech větších podniků v Žatci a pozvali zástupce do školy na naší akci v tělocvičně. Totéž se nám podařilo zorganizovat i na gymnaziu a dokonce na zemědělské střední škole. Vzpomínám si že mnoho ředitelů podniků tuto petici podepsalo. Například ředitel Žatecké Šroubárny pan Novák, ředitel papířen pan Krejčí, ředitel chmelařství pan Kńákal a dokonce velitel vojenské posádky. Dnes již tuto atmosféru nemohu popsat a ani vylíčit. Působila na nás částečně euforicky ale více tísnivě. Když po naší akci zněla ze školního rozhlasu naše státní hymna „Kde domov můj..., všichni jsme měli slzy v očích a slova nám při zpěvu skoro zamrzly v ústech, bylo nám úzko.

Možná se vám to dnes bude zdáti podivné a patetické, možná i směšné, ale takový jsme tehdy byli a nestydím se. Není to hodnocení, či posouzení doby a situace, pouze osobní zážitek. Sice mi po této dlouhé době mnoho detailů bohužel zmizelo z paměti, ale možná že někdo za Žatce kdo bude čísti tyto řádky mi napíše a je doplní.

Otokar Löbl